Tacx Neo Bike Smart - Bugatti Veyron mezi trenažery

Tacx je jeden z výrobců cyklistických trenažerů, kteří pokrývají segment trhu od nejnižších modelů až po špičkové trenažery vhodné i do laboratoře pro zátěžové testy nebo profesionální závody ve virtuálních aplikacích (o die-hard trénincích nemluvě). V dubnu roku 2019 došlo k akvizici firmy Tacx se společností Garmin, čímž Garmin obsazuje další část trhu. Přeci jen - značky jako Wahoo se od výroby trenažérů posouvají k vývoji cyklopočítačů a Garmin v tomto směru nechce zaspat. Navíc, Tacx je ve světě trenažérů ikona a spojení s Garminem je velmi slibný krok budoucím, zajímavým produktům.

Dostal jsem možnost vyzkoušet nejlepší trenažer Tacxu, a to model Tacx Neo Bike Smart. Důvod srovnání s Veyronem je evidentní - Neo Bike je stejně jako Veyron jeden z nejlepších sériově vyráběných produktů ve svém oboru, dostupný pro volný trh. A stejně jako Veyron není snadno k sehnání.

Ano, samé nadšení a chvála a vy zatím nevíte, proč byste měli vysolit téměř 70 tisíc za kolo, na kterým se po hodinách dřiny nepohnete ani o milimetr? Velmi dobrá otázka, na kterou proti mým zvyklostem vysypu do článku pár technických informací. Ty lze najít i na internetu, ale v zápětí tyto informace přetransformuju do praktických poznatků a zkušeností z provozu.

Co je Neo Bike Smart?

Neo Bike Smart je cyklotrenažer. Chytrý cyklotrenažer. A ... jak se pozná chytrej od „blbýho“?

Tak pojďme si představit klasický „sušák na prádlo“ (rotoped, který známe dneska - pedály, kliky, něco odporového, mučírna na zadek (rádoby pohodlné sedlo) a „odkladač na ruce“ (řidítka, která nikdy nezatáčí a nemají jinou funkci než připomínat řidítka - čím větší, tím více prádla se na ně vejde).

A teď vezmeme ten sušák na prádlo a začneme jej předělávat:

Základna - komplet předělána. 4 nohy, které při montování vypadají chabě jsou v reálu neskutečně pevné a ty "šroubky", o kterých jsem při montáži pochyboval, je držej a nehnou se ani o vlásek. Nohy mi připomínají klasickou „kozu“ na řezání dřeva. V reálu ale jsou nohy Neo Bike super - drží váhu kola i jezdce, aniž by se to projevilo na stabilitě.
Konstrukce a těžiště Neo Bike jsou vymyšleny tak, aby kolo zabralo co nejméně prostoru a tak, ačkoliv se Neo Bike zdá velký, v reálu zabere méně místa než jakýkoliv cyklotrenažer s upnutým kolem.
V zadních nohách jsou válečky, na kterých po zvednutí přední části Neo Bike můžete relativně pohodlně s kolem odfrčet do jiné místnosti.
Konstrukce Neo Bike celkově je vyvedena tak, aby nebylo nutné dávat pod kolo tlumící podložku - i tak je totiž kolo tiché, ale hlavně - nepřenáší skrz konstrukci do podlahy téměř žádné vibrace - rozhodně ne ty, které by rušily sousedy. A ne, nemáte doma také takový přístroj, pokud ovšem nemáte něco podobného od konkurence - například Wattbike (a i tak si nejsem jistý, zda je konkurence tak tichá). Zkrátka kdo nezkusil na vlastní kůži, neuvěří.
Tělo trenažeru je kompaktní ... ale kvůli stabilitě je těžké „jak kráva“ s prominutím. To je dáno technikou, která je uvnitř.
Sedlo a řidítka jsou plně nastavitelné - horizontálně i vertikálně. Je určitě vhodné při montáži vyměnit imbusy za šrouby s rychloupínací pákou. Imbusy slouží jen k tomu, aby bylo balení kompaktní a aretovaly se pohyblivé části posuvu sedla a řidítek.
Na řidítkách sice prádlo věšet lze, ale u Neo Bike jsou i brzdové páky, na kterých jsou z vnějšku mikrospínačová tlačítka řazení přesmykače a přehazovačky.
Z vnitřní strany jsou pak na brzdových pákách malé modré tečky - těmi ovládáte simulaci sklonu pro jízdu z kopce nebo do kopce - buďto přidáváte odpor anebo naopak dáváte setrvačníku pokyn, že má z kopce točit i bez šlapání (zjednodušeně).
Páky mají ale i reálnou funkci - brždění. Wow. Sice nevím proč - jediné využití jsem našel, že se tím setrvačník zastaví o trochu rychleji a „zabijete cvrčka“. Nicméně si dokážu představit simulátor XC závodu, kde simulovaný sjezd po blátivém kopci může skončit při vysoké rychlosti pádem, a tak musíte brzdit. O takové aplikaci jsem sice osobně neslyšel, ale bylo by to opravdu už hardcore :-)
Funkce řidítek ale nekončí. Je na nich konstrukce s:

„odkládací“ miskou pro mobil nebo hodinky, nebo cokoliv
Displej s provozními údaji o průběhu aktivity
Držák na tablet s možností uchycení tabletů různých úhlopříček
2 polohovatelné větráčky
Skrytým pokladem jsou pak 2 USB porty, do kterách můžete píchnout mobil i tablet a z kola pak nemusíte slézat hodně dlouho*

* dlouhé setrvání na kole je umožněno mimo jiné i takovými maličkostmi, které TACX dodává, jako je například:

Tacx bidon :-)
Košík na bidon
Tacx ručník (taková dlouhá úzká nudle, abdsolutně dokonalá na ježdění na trenažeru - je vidět, že i „švadlena, co to navrhla“ má zkušenosti s jízdou na trenažeru
Tacx „potítko“ - meshový kryt pro pohlcování kapajícího potu natažený mezi řidítky a sedlem.

Aby byl Neo Bike opravdu dokonalý a vytěžili jste z něj maximum, musíte do jeho zadní stavby mezi nožky (ano, do zadku trenažéru :-) píchnout napájení. Sice Neo Bike funguje i bez napájení, ale pak nefunguje setrvačník pro simulaci jízdy z kopce. (USB porty bez napájenítaké půjdou - jen musíte šlapat).

Co Tacx Neo Bike nemá v základu jsou pedály, takže máte standardně jen kliky, do kterých našroubujete své pedály a k dispozici jsou redukční vložky pro 170, 172.5 a 175 mm.

Neo Bike se z poměrně malé krabice (na to, co v sobě skrývá) musí sestavit dle návodu ala Ikea. Dokonce máte k dispozici i imbusy a šroubky v pytlíku. :-)

Neo Bike v tabulce - pro technokraty

Hmotnost balení Tacx Neo Bike je 50kg (balení je těžší - dle infa od zástupce Garminu, který Tacx distribuuje v ČR je to 70kg, ale ověřeno to nemám, jelikož jsem byl rád, že jsem s tím dokázal sám šoupat po zemi). Každopádně to z obchodu asi sami odnesete, ale "ve dvou se to lépe táhne".

Brzdu rotoru zajišťuje 32 neodymiových magnetů.

Řazení - žádné - respektive elektronicky řízená pohonná jednotka.

Virtuální přesmykač a kazeta - individuálně konfigurovatelné až 3x12, přesmykač lze nastavit v mobilní aplikaci od 22 po 53 zubů, kazetu 11 až 40. Neobike navíc při změně řazení simuluje rázy - stejně jako reálné kolo je dobré neřadit v záběru, kde jsou rázy větší i na tomto trenažeru.

Maximální výkon (při 40km/h) 2200 Wattů

Maximální stoupání 25%

Simulace sjezdu - ano

Max. torq 85Nm

Max.brzdná síla 250 N

Virtuální fly-wheel (pro simulaci realistické zátěže jízdy v závislosti na faktorech jako je stoupání, klesání v kombinaci s rychlostí a váhou jezdce)

Není nutná kalibrace

Komunikační protokoly ANT+FE-C, Bluetooth Smart

Výstupy kadence, výkon, rychlost

Přesnost <1%

Tabulky nejezděj ...

... a tak co ty věci výše znamenají v praxi?

To je přeci jednoduchý - nasednout a ... aha ... nejdřív sestavit. Podle návodu ala Ikea (doslova) se lze se stavbou poprat za 20-40 minut podle šikovnosti. Nutno podotknout, že nepočítám boj s krabicí a pokud ji chcete ještě někdy použít, dostat z tý škatule 50kilo v polystyrenu s tím, že se to zasekává o díry s úchyty pro ruce zabere nějaký ten čas navíc.

Tak rychle postavit ... a je to. Stavbu zvládne v pohodě jeden člověk.

A teď hop na kolo a ... woooow .. to TICHO! Přidej! Ticho! Přidej ... hekání a ... ticho. Přidej ... konečně něco vrčí ... aha - větráky.

opravdu tichý trenažér

a pro srovnání trochu jízdy na klasickém tyklotrenažeru - jde o zvuk-hluk - Toto s Neo Bike nezažijete

První protočení nohou je super. Ale něco chybí. Určitě si stáhněte Tacx Utility (Android, Apple). Zkušenější borci hned přenastaví přesmykač a kazetu podle potřeby. Já hlavně doporučuju nechat zkontrolovat poslední verzi firmware, případně updatovat a hlavně nastavit hmotnost jezdce a vašeho kola, abyste měli simulaci realistickou.

nastavení simulace jízdy po různých površích

konfigurace převodníku a kazety

můžete zapnout i ANT+ protokol - v případě, že chcete mít více zařízení "na příjmu" dat z trenažeru

V možnostech nastavení Neo Bike můžete testovat funkčnosti kola - od simulace stoupání, klesání po různé povrchy i jejich „intenzitu“ (malé kostky, velké kostky, přejezdy přes dřevěné pražce na mostech apod. Také lze nakonfigurovat jak se budou chovat větráky - zda budou reagovat na rychlost, kterou „jedete“, wattový výkon, váš srdeční tep anebo budou mít konstantní výkon, který můžete řídit manuálně. V létě asi využijete plný výkon stále, jindy nejspíš dynamický výkon dle rychlosti.

Nejen hardware

Software je podstatnou částí výbavy. Jedna věc je mít doma super trenažer (vlastně jakýkoliv) a druhá je na něj mít motivaci pravidelně chodit trénovat. K motivaci slouží v našem případě virtuální svět plný pěkných kraji, ale i závodů, anebo tréninkových jednotek s kamrády za jakéhokoliv počasí.

Tacx dodává v balení Neo Bike vouchery na Zwift a Tacx training app na 1 měsíc zdarma pro každou aplikaci.

Poznatky - Neo Bike v praxi

Když nebudu vysvětlovat jako James May z Top Gearu ty technické nesmysly, převedu to raději na praxi - Neo Bike můžete sice „načapat na švestkách“, když na něj přiděláte pedálové wattmetry, takže se hodnoty budou trochu lišit, ale v praxi pro dlouhodobý trénink na tom nesejde, jelikož jezdíte na jednom trenažeru. Je to zástupce nejvyšší řady trenažerů, které známe a dokáže hlavně simulovat strmější stoupání. Co to znamená? Pojedete závod v horách a šlapání do pedálů ztěžkne ... podstatně ztěžkne. Vrabčáci s tenkýma nohama se mohou dokonce zaseknout na místě. Tam, kde jiné trenažery končí u simulace 6% stoupání ... nebo 15%, tam Neo Bike pořád trápí svého jezdce a “háže mu klacky pod nohy” formou rostoucího odporu.

Je to znevýhodnění pro závodníka v Rouvy nebo Zwiftu? Není. Jde o to, že aplikace pro virtuální ježdění ví, jaké jsou možnosti konkrétního trenažeru a do Neo Bike pošle prostě „stoupej na 20% kopec“, zatímco do méně zdatného trenažeru (která má např. max. sklon 10%) toto poslat nemůže a jednoduše vám zkrouhne správným poměrem ke konkurenci rychlost. V reálu jsou tak jezdci co do stoupání a úsilí na tom dost podobně, ale Neo Bike jezdec jede jízdu blíže reálitě.

V čem je ale Neobike znevýhodněn je dáno jeho přesností a spolehlivostí. Přenášená síla je velmi blízko senzorům a tak je ztráta minimální - to je jedna z věcí, proč je tak přesný. Proti trenažerům s uchycením celého kola, kde je vyloženě řetězec mechanických přenosů, než se dostane vaše úsilí k senzorům, je zdráta větší a tak může dojít například k tomu, že v závodě budete s horším trenažérem zvýhodněni a i s menší výkonností budete prohánět zdatnější kamarády.

Propojení a virtuální trénink

Zatímco na hloupém trenažéru nebo rotopedu se za jízdy obvykle sledují hodinové seriály, na chytrých trenažérech, včetně Neo Bike dostává jízda absolutně jiný rozměr v okamžiku, kdy trenažér propojíte se světem virtuálních tréninků a závodů.

A právě „propojitelnost“ je zde velmi důležitá. Když absolvuji jízdu, závod nebo trénink na kole, samozřejmě ji chci mít zaznamenanou v tréninkovém deníku tak, jako všechny ostatní sportovní aktivity. Tacx obecně umí pracovat s protokoly ANT+ i BT, ty zajišťují předání dat o jízdě do telefonu, tabletu, počítače nebo kompatibilního sporttesteru. A zde je velká výhoda spojení Tacx a Garmin. Chytrý Tacx trenažér se chová jako soubor externích čidel, která jsou připojitelná k chytrým Garmin hodinkám nebo cyklopočítačům. Garmin sporttestery připojují Tacx trenažér přes ANT+ komunikaci, zatímco telefony/tablety/počítače přes Bluetooth.

Negativní vlastností Bluetooth připojení je, že jakmile přes Bluetooth propojíte trenažér například s telefonem, už Bluetooth nepoužijete pro další připojení. Bluetooth je totiž po dobu aktivního připojení uzamčené pro další párování. Naštěstí je k dispozici ještě bezdrátové připojení ANT+. K Tacx trenažéru, který je spojený s telefonem/tabletem/počítačem, který ho řídí a promítá trasu nebo trénink, můžeme tedy bez potíží současně připojit hodinky nebo cyklopočítač právě přes ANT+. Takové připojení navíc ANT+ komunikaci neuzamkne a teoreticky je možné současně připojit více ANT+ sporttesterů najednou. K čemu je to dobré? Tréninkové aplikace pro chytré trenažéry mívají své tréninkové deníky, do kterých ukládají absolvované jízdy, ale kdo by chtěl druhý tréninkový deník, když máte všechny záznamy v jednom? Záznam jízdy na trenažéru přímo do Garmin hodinek nebo cyklopočítače zajistí automatický přenos zaznamenaných dat do Garmin Connect deníku.

Některé aplikace jde propojit s Garmin Connect i napřímo. Například Zwift lze propojit s platformami výrobců sporttesterů napřímo. Zwift vám dá například do Garmin Connectu podrobné údaje o jízdě, včetně převýšení, rychlosti, vzdálenosti a dokonce i záznamu trasy v mapě! Takže se kamarádům můžete pochlubit, že jste jezdili v New Yorku, Londýně nebo v apských kopcích. Bohužel se ale do Connectu ze Zwiftu nedostanou údaje o vyvážení levá, pravá noha, plynulost šlapání a především - tréninková zátěž, která se kalkuluje v hodinkách.

synchronizace ze Zwift vám tyto údaje nedá - sama je totiž navyhodnocuje (zatím). Proto doporučuji, nechat posílat údaje do hodinek (příklad jsou hodinky Garmin) a ty je pak v Garmin Connect zobrazí. Bohužel Polary toto vyhodnocení také nepodporují a Suunto jsem neměl v době testu k dispozici, ale nevýhoda je, že nelze připojit Polar a Suunto k trenažeru souběžně s Zwiftem - BT připojení se totiž naváže jen s jedním z těchto zařízení

bohužel neostrá fotka, ale takto by měl vypadat Zwift, když najde Neo Bike - modré senzory

Záznamy tréninků a současně tréninkové zátěže proto doporučuji vést na sporttesteru paralelně s tréninkovou aplikací. Odesílání a práce s daty je pak minimální, funguje to přesně tak, jako byste vyjeli na kolo ven.

Jediná chybka je, že sice Tacx říká, že není třeba jej kalibrovat - a ano, není to třeba. Pokud tedy jedete JEN s sporttesterem nebo JEN s aplikací pro virtuální závod. V případě, že jedete na obojím, zjistíte, že jsou zde rozdíly ve vzdálenostech a to třeba i v řádech prvních kilometrů při hodinové jízdě. Je to dáno tím, že Zwift a jiné aplikace přepočítávají údaje z kola dle toho, zda jedete z kopce nebo do kopce a tuto informaci pochopitelně nemají hodinky nebo cyklopočítač odkud dostat (jedete přeci na stacionárním kole). Metodou pokus omyl se dá ale zkalibrovat připojený rychlostní senzor v hodinkách tak, aby vzdálenosti plus mínus seděly na metry a ne na kilometry. Stačí nastavit u čidla rychlosti obvod kola na manuální a zvýšit nebo snížit nastavenou hodnotu přibližně o tolik procent, o kolik se liší záznam mezi aplikací a sporttesterem (cca plus minus - pak už si hrajte jen s desítkami a jednotkami pro doladění).

Pokud nemáte chuť nebo náladu jet na kole podle aplikace pro virtuální jízdu, můžete sledovat údaje o jízdě na displeji nad řidítky. Pozor - údaje na displeji se vypnou, pokud napojíte na kolo BT aplikaci (buďto napárování na Suunto nebo Polar anebo aplikaci v tabletu nebo mobilu). Pak se na displeji promítá jen grafické znázornění převodů, abyste věděli jaký převod máte právě zařazený.

Co mě dostalo je LED podsvícení flywheel a podlahy pod klikami. Barva podsvětlení se mění s tím, jakou zátěž právě jedete - od modré přes filaovou do rudé. Barvy jsou závislé na vašem nastavení wattových zón. Pokud jedete na krev a upadáte do kómatu, kde nevidíte na displej sporttesteru nebo Zwiftu, tak vždy dokážete rozpoznat rudou záři pod vámi na podlaze, která je nejrudější při vysokých wattech.

Co nedoceníte, dokud o to nepřijdete?

Jízda na Neo Bike není jen o zátěži nebo tréninku, ale také o emocích. Nikdy bych netušil, jak je možné se na trenažéru vyřídit a jakou závislost je možné na trenažéru získat. První pocity z jízdy byly nepopsatelné, nečekal jsem, že se trenažér bude chovat jako opravdové kolo a podobné pocity se opakovaly po prvním přihlášení do virtuálního závodu. Na Neo Bike mě nadchla ještě jedna maličkost - je to trenažér, který je neustále připravený k jízdě. Stačí se během pár minut převléknout a během 5 minut je možné už být v efektivním tréninku. Díky nastavitelné geometrii se dá rychle přenastavit i mezi více jezdci. Doporučuji si pak zapsat hodnoty nastavení sedla a řídítek, abyste je znovu a znovu nenastavovali metodou pokus/omyl.

Když přesedláte z Neo Bike na jakýkoliv jiný trenažer, bude vám neskutečně chybět držák na tablet, USB porty a hlavně - větráky. Věřte mi, ty větráčky dávají takový výkon, že pod vámi i při dlouhé jízdě nebude kaluž potu - aspoň ne taková, jako by byla bez nich. Ano, lze koupit v elektru větrák za pár šlupek, ale už to není tak pěkné, estetické. Neo Bike je defacto takovým přenosným tréninkovým studiem a laboratoří.

Jediné, co mně trochu vadí je vedení kablíku k napájení USB portů z těla Neo Bike k USB rozbočovači. Přeci jen - prémiové kolo, vše je tip ťop a ... vpředu vám vede „houpačka“ z řidítek. Je to maličkost, ale jeden plast navíc by se určitě v ceně ztratil.

A pro koho to teda je?

Jestli jste soutěživej „škudlil“, který chce jen vyhrát, tak .. klidně kupte něco, čím vyženete i sousedovic myši ze špajzu. Neo Bike je pro vášnivé cyklisty, kterým je jasné, že koupě trenažeru s přímým pohonem (více o typech trenažérů zde) a kvalitnějšího kola ve výsledku vyjde i dráž, než Neo Bike.

Tacx Neo Bike je pro:

Profíky a vrcholové jezdce
Pro sportovní laboratoře
Pro ty, kteří se chtějí účastnit pravidelně virtuálních závodů na stroji bez kompromisů
Pro ty, kteří chtějí pohodlí a komfort a to i při dlouhých nebo intenzivních jízdách, protože toto je opravdu ten nejtišší a nejvýkonnější trenažer, který jsem viděl

Jediná nevýhoda (krom ceny) je, že ačkoliv je Neo Bike paradoxně kompaktní (nevypadá, vím, ale je to tak), není pak skladný, jako například kombinace Tacx Neo 2T s kolem - tento set lze rozebrat a uklidit. Neo Bike lze max. převážet. Anebo věnovat hodinu zpětnému složení do krabice, ale tento trenažér není jen na sezóní ježdění, ale na celoroční. Nemá smysl jej opětovně sklízet.

Pokud máte prostor, dobrého „sponzora“ a využití, tak do něj určitě jděte. Určitě neprohloupíte. Design je nadčasový a tak tichý, že můžete trénovat i v obýváku při společném sledování rodiného filmu v televizi.

Fotogalerie.