CCC 2016 ... ve Francii se nepečou jen croissanty ... občas i závodníci

šťastlivci OCC, CCC a TDS tohle uvidí v časovém limitu v cíli. Machři UTMB a PTL toto uvidí dvakrát.

O tom, jak se dostat na UTMB, co tomu předchází, tak o tom napíšu později a dám sem odkaz. No obecně ale, když se to semele vše dohromady a vy se po větších, či menších trampotách dostanete na start, tak to stojí za to. Obzvlášť, když vás na startu netrýzní zima, ale naopak přemýšlíte, co odhodit, abyste se na startu neuvařili.

Já se dostal na start CCC (=Cormayeur (Itálie), Champex (Švýcarsko), Chamonix(Francie)), na který vás do Cormayeur odveze bus z Chamonix. Díky startu závodu v 9 dopoledne lze dlouho spát, ale bohužel se také za tepého počasí stoupá do kopců již v docela velkém horku. Start až v 9 hodin ráno je taková raritka. Obvykle se startuje hodně brzy po ránu anebo později v noci.

dostat se do startovního koridoru zabere trochu času...

Další raritou je, že na UTMB se řadí do koridorů podobně, jako na RunCzech závodech - čili borci z placatých závodů budou jako ostřílení mazáci :-)

není to zatím taková mačkačka, jako na silničních závodech :-)

No a jak jsem tu tak ... si to užiju ... možná teda. Necítím se ani na 10km běh, natož 100km závod. Má druhá polovina roku stála za běžecký pendrek a defacto jsem nezvládal pořádné tréninky. Tak jsem aspoň filmoval a fotil, abych se o to mohl podělit.

zastoupení botek ve startovním poli ... jo ... a červený trencle v kombinaci se širokoúhlým objektivem samozřejmě opticky zvětšujou :-)

... a jak tak stojíme na startu, nastává hodina H (9.hodina dopoledne) a odpočet ... a ono nic ... ano, i zde, podobně jako na placatých velkých akcích, se startuje ve vlnách. A ta moje byla o 15 minut později. Celkem vtipné ale je, že do pozdějších vln dávají běžce podle toho, jaký si napsali očekávaný čas. Problém ale je, že těmto "pomalejším" běžcům se neprodlužuje limit na časových branách, takže jsou defacto okradeni o 15, respektive 30 minut (2. a 3. vlna).

Po startu při teplotě cca 17C jsme se začali na pár km rozklusávat po asfaltce z Cormayeur k nástupu na lesní trail. Bylo mi jasné, že je potřeba opravdu klusat, klidně pomalu, ale klusat, abych byl v tom špuntu u lesní cesty co nejvíce v předu. Nicméně s vědomím toho, že tam možná budou postávat ještě lidi z první vlny, co šla 15 minut před námi, to klusání trochu drhlo.

první část trasy - profilu - v Itálii. Prvních 10km do kopečka. Nebylo to tak zlé, ale pořád to bylo cca 1400m nahoru. Trochu darda, ale čím víc nastoupám teď, tím míň toho zbyde na konec (ehm - naivní, ale tom později)

Ta běhavá oblast výškového profilu ... vypadala asi nějak takhle a moc se běhat nedala.

koho by zajímaly jedovatí hadi, tak více dokáže otrávit závod had lidský ...

... no ale škodolibě musím podotknout, že za mnou to nebylo o moc lepší :-)

Abych ale nekřivdil, byly tu i běhavé pasáže ... občas ... sice do KOPCE, ale byly.

musím říct, že jsem měl dost kliku na počasí ... aspoň na kochačku u fotek - popravdě tam bylo horko, že by se daly vajca na kamenech smažit, natož si pak na ně sednout (to se pak smažej řízky :)

výstup na Tete de la Tronche - nahoře se vylíhla neočekávaná zásoba vody od organizátora

a ... Cola ... s C U K R E M :-)

Seběh do Refuge Bertone byl dost rychlej ... a SAKRA zaprášenej. Díky nehoráznýmu horku a suchu se při každým kroku zvedl oblak prachu z cesty. Jenže v tom vláčku lidí to vypadalo jako když běží stádo bizonů. Asi tak od půlky holení a níže nebylo vidět, co se děje. Čili nebylo vidět na zem, což je při prudkém seběhu dost podstatné.

taková ... oáza - vracečka v Refuge Bertone, jelikož to je tady v horku (a asi i v jakémkoliv počasí) dost potřebný záchytný bod

Ale lidi a atmosféra ... to nakopávalo opravdu úplně stejně, jako ledová voda v potoce, do kterého jsem klekal, kde se dalo.

Z Refuge Bertone do Refuge Bonatti to byla taková houpačka, ale dalo se běžet ... pole bylo relativně roztrhaný a tak to bylo na pohodu .. no někdy až moc na pohodu.

pohoda v potoce ...

... a daň za osvěžení - pomalejší nás předešli, ale jak byli usmažení, museli jsme opět předbíhat mimo pěšiny

Míjení soupeřů dozadu i dopředu a pak krpálek (není na profilu zobrazen ... jak jinak) do Refuge Bonatti, kde očividně šetřili dost Colou, ale ... byla tam hospoda, lazaret, záchody, první polívka a hlavně ... pivo. Malý - jak jinak ...

Vtípek:

Opřu hole před vchodem - je jich tam vyskládaných opravdu dost. Vlezu do hospody, jdu k baru:

já: "small bier"

barman: "ok" a bere ... náprstek.

já: tywoe, co to je??? tohle je parodie i na to malý pivo! Ale tahám prachy z igeliťáku.

přísedící: sleduje, jak frajer se startovním číslem sahá po malém pivu a klepe ženě vedle něj na rameno.

já: klopím do sebe pivo, než se vypaří a obcházím přísedícího, co ukazuje senzaci s ožralým závodníkem ženě.

přísedící: dostává sprdung od ženy, proč jí ukazuje prázdnou skleničku na baru. Po přijetí sprdungu nevěřícně kouká, že stojím frontu ke kase na druhé straně baru. Radši se otáčí ke své cole.

já: solím 3éčka za 2dcl !!! malé pivo

Poučení:

V této oblasti je zjevně normální pivo třetinka a malé je pro batolata a starce nad hrobem. Nicméně jsem zažil i situaci (v Rakousku), kdy je malé pivo rovno půllitru a normální je tuplák.

Lezu zpět do horkovzdušné pece a beru hole. Procirkuluju nochmall kolem stolů s pitím a jídlem a sedám ... to horko mě docela dostává. Brutus. Je mi dost blbě. Chvíli nechávám působit pivo a chladím hlavu u kohoutku s vodou (říkají tomu "fountain").

posezení s panem Úpalem a výhledem

Po sebrání se jsem se dal do pochodu směrem na seběh k Arnouvaz na 27.km, kde byla první časová brána v 16:45, což je 7:45 hod od startu ... no velkýho fóra jsem tam neměl, ale - seběh jsem fakt běžel ... to bylo zábavný. Celá občerstvovačka byla ve velkém party stanu, který je super, když je psí počasí, ale jakmile je venku 30C a víc ve stínu a nefoukne ani vánek, přičemž vedle tohodle stanu teče řeka ... no neodolali byste? Než se odeberu ven, padne asi tuna pomerančů, před kterými jsem zaparkoval a koušu jednu čtvrtku za druhou. Pak do sebe naperu sýr, salám, polívku, namixuju elixír života v podobě maltodextrinu a iontu. Promasíruju nohy a jdu ven ...

... tady by se máčely nohy ...

... já jsem teda neodolal ... hlavně taky proto, že jsem měl nohy v háji už před startem. Těžko se zvedalo a obouvalo ...

Po nezasloužené, ale o to delší siestě jsem se sebral a šel dál - hurá do švajcu.

Cestou jsme stoupali po takový krásný louce, která vypadala takhle:

tohle je super část, ale ... mají ve Švýcarsku brutálně drahý roaming, takže tuhle část proběhněte FAKT rychle - kdybyste chtěli volat, tak až ve Francii :-)

Seběh přes La Peule do La Fouly byl dlouhý. Samozřejmě, že docházela lidem kolem voda, ale v LA Peule (myslím) byla zase taková rychlá zásoba vody a hlavně sprcha ... což je super ... nicméně ...

tohle místo utrpělo asi nejvíc selfíček - btw pro zajímavost - dolní "olafošipky" značí trasu Trail Mt.Blanc, což je trasa treku kolem Mt.Blancu a dá se to jít nezávodně jako krásný trek.

... scénka:

doběhnu mezi dvě jurty, kde jsou organizátoři a ochotně dolévají vodu, sprchují, ale je zde jen ta voda ... ikdyž krásně ledová. Za jednou jurtou je obrovské, dlouhé stavení.

já: "skuzemua misije, es r´storraaant?" ... no mohl to bejt ještě kravín .. nebo hospoda udělaná z kravína

org: "oui ... biere?"

já: "jo, oui"

pustil mě dál ... jdu krokem nejistým, ale srovnám se do latě - jdu přeci závod a u stolku sedí 4 ženské ... nikdo jiný široko daleko.

ženské: "dobrý den"

já: twl, mě nic nepřekvapí "dobrý den"

ženské: "čech?"

já: "no ... jo no" jak jako, dyť jsem odpověděl neasi?

ženské: "my jsme z Polska"

já: "super, dzen dobry" tak to gratuluju, kudy se do tý hospy leze?

jedna ženská se zvedá: "jdete dovnitř?"

já: "no rád bych"

ženská: jde dál a povídá, že tu je jen chvíli a co prý chci

já: "no ideálně pivo" ... v hospodě (dlouhé jako kravín) je prázdno. Proč to sem ti orgové sakra neperou hlava nehlava? Lidi by něco určitě dali! Lovím ojra z pytlíku.

ženská: "já tu pracuju, mám tu dceru", podává mi pivo a vyzvídá, co se to jako běží. Při zmínce o 100km se ptá, jestli spíme v La Fouly

já: "no ... rád bych, ale spát se moc neslučuje se závodem" cucám toho divnýho lahváče a podávám jí bankovku

ona: "ne, to je dobrý, pivo je na nás"

já: twl, že jsem si nedal večeři ... "bardzo dzenkuje"

docucám, dokonverzuji a vyrážím zpět mezi stolečkama orgů.

Org: "biere, ok?"

já: no bylo tam něco s osmičkou a procenta za tím a vysmátě přitakám "yes, perfect!"

Dál do La Fouly běží nohy nezávisle na hlavě, které se před očima pořád promítá text s procenty na etiketě piva ... beru běžce, co mě předešli, když jsem dopoval pivo a před La Fouly i nějaký bonus s lidma navíc. Nicméně to je pořád bonus z chvostu startovního pole, takže ono to zas takový vzácný skalp není, abych byl upřímný ... nicméně v tu chvíli je mi to šumák a beru za super úspěch i předběhnutí mrtvoly.

V La Fouly je velká stanice. Celkem super - je tu všechno. Iont, energetický tyčky, salám, sýr, chleby, sušenky, polívka, kafe, čaj, záchody ... někteří ale pohrdavě zvrací. Na záchod je fronta několika japonců. Chlapi mají mušle a 1 kabinku. Ženské pochopitelně mušle nemají a kabinky jsou tam 3 - všechny prázdný. V takovém stavu, jako teď se navíc rozdíly mezi pohlavím stírají a tak za synchronizovaného otáčení japonských hlav mým směrem ukazuji, jak se v Čechách improvizuje. Za minutku lezu z budky. Japonci pořád stojej frontu a koukaj. Jóóóó pánové ... takhle se prohrávaj závody ... doplňuju pití a masíruju nohy ... obouvám se, a rozkulhávám se dál.

Nohy jsou ztuhlé a tak jim je potřeba dopřát trochu uvolnění. Po cestě probíhá další akce "malé pivo". Zase dvoudecka... Co už. Snad se to rozběhne. Dál to je prej jen z kopce do Champex ... Champex-Lac. Ano, vím, že tam je kopec, ale souputnící - frantíci, co tam prej vloni skončili tvrdí, že to je jen seběh. No, ok. Skládám hole a pomalu to rozbíhám. Jídlo mi masíruje žaludeční stěny do všech směrů. Zpomalím a nechám působit pivko.

Tenhle seběh podél řeky je fakt super. Tak by to mohlo být pořád - z kopce. No, občas tam je maličké stoupání, ale jinak celkem mírumilovné. Zapadající slunce kreslí na vrcholky hor oranžové čepice a já se už zase pragmaticky šklebím, protože vidím, že ty kopce před náma jsou jak zeď do oblak. Proklatě vysoké a proklatě prudké. Vzpomenu na Kristýnu, Pavlínu a Petra ... a hned je líp - to díky pomyšlení, že oni jdou 3x tolik a já si nemám na co stěžovat.

Probíháme vesničkami mezi starými budovami kde mají malé děti stolečky s kelímky s ... vodou a solí. Wow ... dobrý znalosti! Ale .. ten roztok je sakra silnej a děcka neuměj jinak, než francouzsky a tak cvičím posunky. Super, mají i limču. Dolejvám do solné lázně něco limonády a piju. Super to je! Plácáme s dětma, jejich rodiče fanděj. Další .. a další ... zvou nás na zahradu na kafe, ale ... stmívá se a já bych rád těch 5km do Champex doťuknul bez čelovky (ehm, jo, naivka) ...

O pár km dál už je fakt šero. Lidi zastavují a nasazují čelovky. Jsem hrdej na Olafovu školu českého ultratrailu a běžím dál. Po chvíli je tu lampa a pod ní další sporťáci vybalují světla z pinglů. Je fakt dost ... šero.

já: "skuze mua, do you know how far is it please?"

oni: "just about 2-2,5km, but you should take light"

já: "well, it is just 20 minutes, right?"

oni: "do you see the lights there?"

já: "no"

oni: "up there ... 600m+ denivelation"

Potupně sundavám pingl a vyndavám světlo. Kurňa, dyť říkal pořád z kopce, ne?

Před odbočkou do kopce mezi loukami je poslední hospoda. OK - třetinka. Výčepní paní je vysmátá, že závodníci chlastaj. Jo paninko, to je z žalu - vidělaste ten krpál za barákem?

O pár stovek metrů dál mají poslední děcka - kluci - stolek s kávou. Super! Ale je tak vařící, že jen cucám pár centilitrů a nechávám hrnek dalším.

Stoupání do Champex-lac je nekonečné. Samá serpentina, nohy mě tahaj jak přepnuté struny. Dost lidí stoupá rychleji, jak já. Těch zatáček o svitu čelovky je mraky, jako všude po trasy, i tady se zvedá prach ze suché cesty. O to horší je, že jdeme stále (jako většinu závodu v kopcích) ve vláčku a kopec je tak prudký, že v předklonu prášej nohy lidí před váma rovnou pod nos.

Ve stanu v Champex klasika - doplnění, jídlo (tentokrát i pasta), pití, jídlo, automasáž nohou. Sedím zutej, bojím se sundat ponožky, i když asi vím, že tohle je cajk ... spíš se bojím obout a postavit se. Ale ... ono to jde. Koukám po lidech kolem. Každý tu má někoho, kdo kolem něj skáče. Jen pár lidí jde na vlastní triko, bez supportu. Supportníci nosej vodu, colu, jídlo jako zběsilí. Ti šikovnější masírujou, převlékají. Uf. Smrdím jak cosi. :-)

No nic. Opouštím lazaret. Jdu kolem japonky, co šla v trojici s další japonkou a japoncem, který je očividně vedl. Má dost. Klepe se, brečí, ale netuším, zda vysílením nebo se smiřuje s tím, že to vzdává.

Odcházím z lazaretu. A za pár rohy ... jezero Champex-Lac. Je noc, teplá, ani vánek a hladina jak zrcadlo. Lodičky. Tywoe, to je romantíka. No, zkusíme klus ... jde to ... mnozí už jen jdou. Cucám overstims, který si liju do softlašky už pár hodin na každé občerstvovačce. Celkem gut pitivo teda - nevim, co v tom maj, ale vždy to dodá sílu ... na chvíli.

Proti mému očekávání bežíme z kopce ... mííírnou lesní cestou. Docela to jde a je to jedna z chvil, kdy si užívám, že to jde ... ikdyž by to mohlo jít rychleji, ale pro mě závod už dávno skončil. Občas vypnu čelovku, abych viděl lépe na hvězdy.

Cestičkou nahoru, traverzem a dalším technickým (jeden z mnoha - vlastně jeden ze všech :-) seběhem jsme se dostali do Trientu. Tady jsem páchal to, co všude - hlavně nohy, ale mám i 2 pěkný videa:

Nevím, jestli jsou ty videa vtipný. Vlastně v tu chvíli mi to už připadalo trochu vtipný - lézt někam, kam se nedokážu ani podívat, protože tak ten krk zalomit neumím. No byl jsem zvědavej. A musím říct, že to trvalo DOST dlouho. V Trientu se s náma osazenstvo stanice první pomoci loučilo slovy "animo, animo!" a tlemili se. Ano, vypadali jsme jak animáci z dětské grotesky (a rozhodně to nebyla Disneyovka s dokonalejma animacema).

Po nekonečném stoupání dorážíme na kontrolu Catogne, kde má soukromník pivko a nechce dát ... a ještě se směje. OK, seběhnu do Vallorcine a něco tam budou mít. Neměli. Jen pěkné přání do nového dne se svítáním, bo nás čeká poslední kopec.

Takže ...:

seběh do Vallorcine je nekonečnej a zase proklatej vláček
je technickej a úzkej - nedá se předbíhat. Teda dá, ale stojí to dost sil. Hodně sil.
svítání jsem chtěl už metelit dolů do Chamonix
svítání znamená horko. VELKÉ horko.

Ale dalo se. Cupitám z kopce do Vallorcine - pro fotografy. Za nima přecházím do módu "rezavý robot". Ve stanu už ale jen doplním tekutiny, vodu do bidonů, najím se a šourám se dál.

Pod nástupem na Tete aux Vents tleskají lidé. Dohání mě portugalec. Plnej elánu, jako by zrovna vyrazil na trať. Prej už jen kousek hurá hurá, alelujá a mizí do kopce. Stoupám si svoje. Stoupám jak pára nad chladnoucím hrncem, když uvidím skrz síťku batohu kluka přede mnou českou vlaječku - nášivku na batoh. Hmmm ... asi halušky. Trvá to věčnost, než ho docvaknu ... koukám mu na číslo a jooo ... fakt čehuň!

"čau, to je ale zku****j kopec, co?"

odezvdaně a překvapeně na mě koukne a přikývne.

Něco pokecáme, ale moc mu to už nejde. Trochu protestuje žaludek - nemá nic, než vodu k pití a žaludek mu už vodu nebere ... špatný.

Jdu dál. Docvakávám anglána ... z Londýna. Ukecanej, v pohodě. Tahám se s ním od italsko švýcarský hranice. Ale seběhy mete jak zběsilej.

Hmmm ... portugalec. Vleče se jak zpomalenej film.

já: "co je kámo? kde je ten elán? Je to dlouhý, co?"

portugalec: "hmm ... nemám vodu"

já: "moc piješ, chceš napít?"

portugalec: "dík,... já si zapomněl nabrat dole"

já: "hmmm ... tak to je big fuckup teda ti řeknu"

on: "jo, to je major fuckup"

Dal jsem mu napít. Po chvilce diskuse, co to je za humus sladkej, mu vysvětluju, že do tý vody na takovymhle podniku musí sem tam něco šoupnout, protože vodu ten žaludek nebude brát pořád.

Budiž mu útěchou, že voda došla i o 20 minut dále korejce, která si nechala ode mě odlít kus z bidonu. Na chvili jsem si ale připadal, že korejka je děda ze samoty u lesa ... kdy si nechá nalejt škopek kafe - celou konev.

Musím říct, že výstup na Tete aux Vents je nádhernej ... při východu slunce. Jen je trochu těžší, co se terénu týká. Vůbec celej tenhle kopec je jedna velká skála, suť, případně výheň. V zimě to určitě bude jeden velkej kus ledu a za deště pohřebiště hrdinů. Ať mi kdo chce co chce říká, nikdo mi nevymluví, že celkově je CCC technicky lehčí, než TDS. Není... ale je to nádherný ... když vám vyjde počasí.

Cesta na checkpoint je nekonečná. Když si myslíte, že jste tam, nejste ... ale TOHLE, tohle je asi nejkrásnější kopec z těch, co jsme dali. Tráva, cestičky (na vrcholu - v tom krpálu to byla jen skála), nádherný výhledy a hlavně - je vidět ledovec nad Chamonix, takže do cíle to je už čistě jen o magnetizmu. Paradoxně tu není ani jeden potok, ani tůňka. Vše je suchý, krom bystřiny za kontrolou, která teče zjevně z Lac Blanc.

Prošustím kontrolou, prej už jen 3km a bude refresh a pak seběh do Chamonix. Takže asi takhle ... ty 3km mi trvaly ... 45-50 minut ... cca. Na poslední občerstvení to bylo do maličkýho kopečka, ve kterým jsme se zastavili všichni. Jeden starší japonec tam seděl a ... vypadal na umření - nabídl jsem mu vodu. Prý je OK. Tu vodu pak chtěl jeden nabušenej mladej frantík. Že se nestyděl!

...taková ... milá pasáž, řekl bych :-)))

... vyloženě běhací cesta :-)

Po chvíli zápasení s gravitací jsem se přehoupl přes 2 schody na terásku zavřený hospody a skrze nádvoříčko doklopýtal do stanu, kde jsem vpadl k vodě, nechal dolejt bidony, sezobl jeden českej vynález alias kostku cukru, vypotácel se ven ze stanu na druhý straně, omyl hlavu užitkovou vodou a začal konečně místo potu smrdět .. hrozně divně, ale konečně jsem po 12 hodinách zase něco cítil - něco jinýho. A spustil jsem se po ... SJEZDOVCE! Božeeeee!!! Makyyy! Jak já miluju Peruna! Tywoe!

Po 10 minutách rádoby poklusu to ale klopíme do háje, kde opět starou známou hadicí alias serpentinou šmejdíme levá pravá mezi hnusnejma šutrama a kořenama někam dolů, do Chamonix, které je HODNĚ hluboko pod námi, takže ten pohled dolů je dost frustrující. Navíc, když vím, že je dobře možné, že půjdu na časový limit.

Nechápu, kde se to ve mě bere, už je mi to šumák. Chci být v cíli a kurňa si tu vestu zasloužit. Takovej kousek už mě nesmí nic zastavit ... tlačím na vláčky přede mnou. Předbíhám, kde se dá ... všichni až na pár výjimek už jen jdou.

Je brutální horko a přesto, že běžíme v lesíku, jsou tam nezakrytá místa. Hnus velebnosti. Máčím ruku v potoku, který přebíháme a plácám si studenou vodu na temeno. Nepomáhá a za pár kroků je mi zase horko. Takhle se uvařím. To asi ne. Složený hole beru do jedný ruky, bidon s vodou do druhý a co pár kroků se obšťastním chrstnutím vody kamkoliv, kde mi to přijde v tu chvíli dobrý.

Následujících pár km se odehrává ve stylu známé hry s turisty a místňáky alias "how far is it yet?" anebo "how long does it take down?" a po sesbírání informací od dostatečného vzorku tipujících místních a pak jim dávám body v Chamonix podle toho, kdo z nich byl nejblíž. Jak se sunu dolů, proti nám je mrtě běžců, kteří si jdou jen tak zaběhat do kopce. Co mě irituje není to, jak tleskají, křičí bravo a že je to kousek, ale to, že do kopce to i s potleskem metou rychleji, než já dolů.

Konečně - civilizace, asfalt. Pár zatáček a už to je povědomý. Jupí! Nějak se proplétám do Chamonix, k řece, k mostu ... a běžím, stále běžím ....

atmosféra obecně je super a pro tohle naopak musíte běžet pomaleji, abyste doběhli do cíle kolem poledne - rozhodně nesmíte běžet moc rychle, protože to by vám pak o půlnoci neměl kdo fandit :-)

Výsledek

No tohle fakt nestojí za to. Kdysi jsem si říkal, že pod 20 hodin. Vzhledem k posledním měsícům jsem si říkal, že na to fakt prdím. Výsledek byl někde mezi. Čas cca 26,5hod, pozice přes 1000, to je fakt na facku. Zpětně jsem zkoukl čas pohybu. Nemasírovat nohy, asi bych někde seděl dodnes, ale masážema a pauzama jsem strávil cca 4 hodiny, do kopce jsem se šoural jak starej Homolka. Ale tak to je. V dohledné době Chamonix neplánuji. Pár věcí ohledně organizace, co jsem tu nepopsal, mě trochu otrávilo názor na tento podnik, ale ... dost lidí si to užije a není třeba kazit iluze. Prostředí je to pěkný a UTMB je prostě jeden z "must have".

Občerstvovačky:

Byly v dostatečné kvalitě i kvantitě. Dokonce bylo stanic víc, než na mapě a itineráři - to kvůli těm horkům. Jídlo na stanicích ... ale jo no. Vybral si každej. Taková ta klasika - ovoce, sýry, salámy, sušenky, hrozinky, sůl atd. atd. Vlastně nic nechybělo. A hlavně bylo všeho dostatek. No mohli by tam dávat pivo ... aspoň nealko.

Jo - jsem si vzpomněl. Někde dělali drahoty s colou. Chápu, že je jí málo, ale kdyby měli cca na každýho závodníka dvoudecku s tím, že ne všichni si vezmou, trojka by zbyla a to už by vám mohli povolit nalejt do bidonu. Někde dovolili, někde ne.

Mé doporučení - dolejt vodu nebo cokoliv a VŽDY odcházet s plnou zásobou. Nikdy nevíte, co se stane a spoléhat na to, že oberete jinýho chudáka, kterej má leda tak pro sebe, na to se nedá. Teda jo, v tomhle sportu vám skoro vždy dají napít ... ale musíte mít na paměti, že svou ignorancí pak ohrožujete zdraví jiných.

Trasa:

Toto bych si dovolil pojmout jako několik vstupů, ale celkově bych hodnotil CCC jako středně těžký závod, který stojí za to jít, protože to prostě musíte zažít a každej to má na seznamu, nicméně podruhé za mě osobně návštěvu nedoporučuji - to spíš běžte TDS. A proč?

Protože:

Profil trasy je super, ale když na to kouknete, oněch 6000m převýšení, co musíte nastoupat, je defacto "jen" těch 6 kopců (se sedly), které jsou na trase - hodně prudkých kopců, takže zde jsem zvědav na kritiky Beskydských závodů, kteří říkaj, že tam se honěj závody jen po sjezdovkách, co řeknou na toto. Ono je to totiž defacto hodně podobné, i když s daleko hezčími výhledy.

Proč jsem to výše napsal? Protože díky šířce cest ve stoupání a klesání jsou:

vláčky skoro po celé délce trati jak ve stoupání, tak v klesání
stoupání jsou cestičky pro jednoho, kde se dá předbíhat jen s větším úsilím
seběhy jsou z drtivé většiny ještě užší cestičky pro jednoho, kde se skoro předbíhat nedá
celé převýšení 6000m je dáno víceméně 6ti kopci, kde jsou stoupání i klesání na každém cca 800-1400m+
při horším počasí (byť třeba jen trochu mokro) mohou být seběhy dost nebezpečné (což je chybka na každém ultratrailu, že, ale klesejte 1000 výškových metrů po kotníky v bahně šnečím tempem jen proto, že 20 lidí před váma je zdbržděno někým, kdo to prostě nedává.

Výhledy jsou ale neskutečné. Sami vidíte podle fotek, že tohle za tu námahu stojí. Ale jen, když vyjde počasí. Nicméně to se rok dopředu špatně plánuje. UTMB a jeho závody jsou prostě ikona a díky "promu" jej "musí běžet každej správnej ultrák" ... no na tohle mám svůj názor, ale o tom v jiném reportu. Zkrátka - jsou levnější závody s podobnou atmosférou v krásných horách, bez front, se stejným zajištěním.

Shrnutí:

Jak tak nad tím přemýšlím, tak on je vlastně celý UTMB podnik (krom PTL) takovou společenskou událostí. Svátek běžců, setkání. Závodí jen pár vyvolených, kteří jsou obvykle profi sportovci, nepracují a netrénují mezi časem na práci, děti, jiné záliby. Závodí sami se sebou a s časovými branami. Jít na UTMB podnik je jako jakýkoliv jiný ultra závod. Jediný rozdíl je "v tom pocitu", že běžíte něco výjimečného, což vám organizátoři seriálu UTMB dokážou opravdu dát. Nicméně stejně, jak vám jej dají, dokáží jej na časových branách stejně nekompromisně zničit a ukončit vaši cestu za finišerskou vestičkou.

Postřehy a doporučení:

Mnoho diskusí se vede kolem povinné výbavy - jsou zbytečné. Prostě je výbava daná a na tom nic nezměníte, pokud nejste členem představitelstva ITRA a neprosadíte odsouhlasení změn i ostatními členy. Věřte, že každá věc výbavy má své opodstatnění a mávnutí rukou a nechání někde nepromokavých rukavic nebo dlouhých kalhot, protože je přece hic jak v peci, to za diskvalifikaci nestojí. Nehledě na to, že například závodníky UTMB a PTL stihla poslední noc brutální bouřka s kroupami nad 2300 m n.m., kvůli které bylo PTL přesměrováno na alternativní trasu (jen zakončení na posledních cca 15km, ale i tak - bezpečnost především).

Další doporučení a opakování z článku:

občerstvovačku neopouštějte bez doplnění tekutin - vylejt je můžete vždy, ale doplnit ne
jezte, pijte co to jde - nezdá se to, ale úbytky energie jsou v horku, v zimě a takto v horách markantní a to aniž byste to zprvu subjektivně pociťovali - jak to ale pocítíte, už bývá pozdě
na UTMB a podobné běžte až po absolvování dostatečného množství závodů. Jde o zkušenosti, které vám menší závody dají a které hlavně jsou nepřenositelné. Zkušenost, tu vám nikdo nedá. Mohu napsat 1000 reportů, ale stejně nebudete vědět, co s vámi udělá noc v dešti v horách, noc v horku, 30C vedro v bezvětří na vrcholku hory, kde není stín, ani zdroj pramene. Rozhodně nechoďte na UTMB po absolvování jednoho ročníku Pražské100, kor v jednom z nejteplejších roků s tím, že "víte, co obnáší dlouhý závod"
počítejte se vším, buďte McGyver. Vždy s sebou mějte tejp a nějaké ingredience, se kterými vyrobíte v jakékoliv situaci a místě vše od náhradního batůžku až po protetickou nohu. (jo, je tam nadsázka, ale obecně - oprava bot, tkaniček, prasklého batohu, urvané podrážky, zaseklých hůlek - s tím vším se musíte umět vypořádat za pochodu)
pokud nejste mrtví, se sádrou na noze, nemá smysl se zdržovat na občerstvovčče. Já tam strávil 4 hodiny (na více stanicích dohromady) masážemi nohou. Odpočinout si můžete i velmi pomalou chůzí, ale sezení na lavici vám metry do cíle neodečte
jezte a pijte podle toho, na co máte chuť a co je po ruce - tělo obvykle ví, co potřebuje
udržujte si přehled o čase - UTMB má celkem zajímavou (i když trochu s mouchama) aplikaci, která vám v datovém poli Garmin hodinek promítá vzdálenost, stoupání a cut-off time na dalším průchozím bodě.
usmívejte se a děkujte organizátorům na stanicích - obvykle dostanete výměnou superior service :-)

Co jsem měl s sebou:

Nějak jsem poskládal povinnou výbavu. Co nemáte, dá se koupit na trhu - expu - před registrací. Slevy ale nečekejte. Nepromokavé rukavice ale v shopech sportovních obchodů nehledejte - jděte do supermarketu a kupte gumové pro uklízečky - stačej, jsou dokonce doporučené a jsou asi o 100 eur levnější, než goretexové, které pak už asi nikdy nepoužijete.

oblíbené Garmin Fenix3
na nohou Brooks Cascadia
Compressport trail ponožky s bradavicema - takový ty výstupky proti otlakům
dvoje kraťasy - jedny tenký elasťáky proti vlku v tříslech (fakt úplý) druhý 3/4 Salomony, které nejsou tak doléhavé a s nimi právě v tříslech vlk hrozí - a proč v tom vedru 3/4? Jednoduché - povinná výbava mluví o tom, že musíte mít krom toho, co máte ještě bežecké kalhoty, co zakrývají nohy od kotníků až po pas nebo kombinaci návleků a kraťasů se zakrytím kolen
Techfit triko Adidas - tílko - jako druhá kůže - izolace
triko salomon advanced skin s dlouhým rukávem. Je tenké, lehké, rychle schne, chrání to před UV zářením, úžehem a když namočíte rukávy, super to chladí, takže i v tom horku to má celkem smysl. Hlavně to je vzdušné - jako pavučina.
Buff na hlavu s kšiltem - má klasika, beru to všude a buff na krk - kdyby byla zima anebo naopak horko - dáte kolem krku a polijete to vodou ...
hůlky Leki micromagic
Salomon batoh 12litrů
bidony, co se posbíraly - měl jsem dvoje compressport po 750ml a jednu softflašku hydrapak (se širokým hrdlem - ne tu salomoní), takže přesně 2 litry vody (org.požadoval kvůli vyšším teplotám namísto 1litru tekutin litry 2 a kontrolovali to)
bundu Salomon Minim 2,5L - 10000 mm vodní sloupec a prodyšnost
kalhoty nepromok, ale moc prodyšné nejsou. nic jiného jsem ale neměl
CEP návleky v batohu
PETZL Nao, Petzl TIKKA od dětí a nějaké baterky
alu fólii

Na co jsem jel:

No tohle je dobrá sekce a dost krátká. Vzhledem k tomu, že jsem skoro nic neměl, před závodem jsem koupil za cca 140 korun pytel "bílýho prášku" (maltodextrin) a dělal si mixy do vody. S tabletama Isostar z Decathlonu (lze koupit v Chamonix, kde má obchod Quecha, ale defacto tam jsou všechny Decathlon věci. Maltodextrin jsem narval pak do všeho, co šlo - děcka měli radost, protože dostali kindervajca a museli je oba zlikvidovat, bo jsem prášek nadávkoval právě do těch žlutých vnitřků.

Dále pak:

všenacojsemdosáhlnaobčerstvovačkách
sem tam salám
docela sýry
hodně pomeranče
hrozinky
něco banánů
dost Overstims nápojů
maltodextrin, jak jsem psal
Cola
pivo
overstims tyčinky (místní)
jooo a sušený maso - "žerky"

Co závěrem?

Určitě díky Denise, Elli a Tomovi za podporu, infoservis, fotky, gumové sladkosti, kterých se prckové nedobrovolně vzdali a mnoho dalších maličkostí - například pomoc s odnosem hůlek (o který bych se asi normálně opíral :-) ... to vše se cení. :-)

Pro závodníky jsou céčka jedním ze závodů UTMB, který prostě musí jít. Chápu to, rozumím velmi dobře a ... doporučuju ... Cormayeur, Champex, Chamonix je prostě nejznámější ultra trail (tedy UTMB) a ten "se prostě musí jít". Je to tak, ať je to jakkoliv komerční a zprofanovaný závod. Pak si dáte ještě TDS nebo rovnou UTMB a pak ... pak se tam už možná nevrátíte (aspoň ne na závod - Chamonix jako takové je super a to nejen ultra trailem).

Osobně si myslím, že je v Evropě a hlavně i v česku hodně krásných závodů, které je potřeba mít na také svém seznamu.

pár fotek navíc: