Rok se s rokem
sešel a pražští pepíci si to valej na Moravu na maraton v kopečkách, zatímci ogaři z Moravy se vezou na RunCzech maraton do Prahy. Svět se zbláznil.
takhle běhá Zbyněk Cypra na rovince - výsledek 3:03:48 real time (foto Zbyněk Cypra, facebook)
tak co, kde je lepší běhat?
Po prvních dvou letech (reporty 2014,
2015)
jsem se vyloženě těšil na to, jak Perun potvrdí svou pověst záškodnického krále
co se počasí týká. Vyloženě jsem se těšil na marast, mlhu a to, jak se tomu
zase pěkně postavím. Dokonce jsem napsal děsně
chytrej článek o tom, co a jak na Peruna. A ono kulový. Nejen předpověď,
ale i azůro po příjezdu opravdu nenasvědčovalo, že by mohlo cokoliv mokrého kápnout.
Bohužel ani
hypnóza displeje mobilu s předpovědí nepomohla. Opravdu to vypadalo a
dopadlo tak, že jsem konečně viděl kam jdu, běžím, stoupám i padám, bylo sucho,
tvrdo, neklouzavo. Sakra, co to je? Závod pro sněhurky? :-)
Tom mi poslal motivační foto z jeho rozklusu před Perunem - foto Tomáš Štverák
Tentokrát jsme se
dohodli s kamarádem Vláďou, že spácháme nájezd na Moravu vlakem už
v pátek dopoledne s tím, že sjedem do Valmezu a odtamtud nás vezme
Tom – malý velký muž. Mladý velký … no spíš mladý malý, ale má velký výsledky.
Opravdu VELKÝ … výsledky teda. :-)
cesta z města :-)
Na Javorový vede
cestička, kroucená, pro malá autíčka. A není dobře, když potkáte
v protivce zásobování, před kterým se musí couvat. Tak milej pražáček
vlezl za volant a ukázal, jak se jezdí v matičce stověžaté. Tom mi druhý
den na oplátku ukázal, jak se běhá v horách :-)
dobrý výhled, ne?
Nahoře jsme se
ubytovali. Výhled naprosto luxusní. Takové okno, to má málokdo. No a co dál?
Prej rozklus říkal trenér. No jo, ale … jako rozklus. Na Javorovém. Na každou
stranu je to z kopce. Tak jsme se rozklusli lehce pro registraci (cca
-500m) a zpět (cca +500m).
Při cestě na večeři jsem začal cítit, že to asi nebylo až tak na pohodu, jak se
zdálo. (asi chyba dne č.1) OK,
rychle. Vlažnou sprchu na nohy, něco na to pomazat, lehnout a spát. Spalo se
super. Sice jsme se s Vláďou budili od 5 hodin, ale nebyli jsme nijak
výrazně unavení.
cesta na registraci
Těšil jsem se na
snídani (asi chyba dne č.2). Prý co
chceme? Koukám na lístek. Já:„asi oboje.“ Paní za barem:„Jo, tak tohle a tohle,
díky“. Přišel Vláďa: „a já si dám to samý.“
Paní za barem: „$%#$#@!$%????“. Já: „a kafe, prosím“. Vláďa : „já čaj“. No … takhle se jí před závodem?
kafíčko, pohoda
ňamka ... prasárna :-)
Na pohodu jsme to
zbouchali, pobrali báglíky a šli na 9.hodinu na lanovku. Start je přeci až
v 9:30. Dojedem dolů, kocháme se výhledy do sluncem zalité krajiny. Wow.
No nervní jsem, to je pravda, trochu to pofukuje, je to ledový vítr. Na start
dorážíme snad jako poslední. Fasuju obrovskej pytel na mrtvoly s mým
číslem, do kterýho putuje má vestička, co jsem měl na lanovce.
jízda na start - foto Vláďa Kádner
Boty, hole, buf,
vyčistit brýle. WC … sakra … snad po stý dneska už. Tak WC. Vylezu ven,
upravuju se. Vláďa „hele je už skoro start“. Já „potřebuješ se rozklusat?“.
Vláďa „ne“ Já „Tak to máme pořád dost času.“ … kontroluju hůlky, jdeme ke
špalíru, který se zrovna začíná rozbíhat po odstartování a pokračujeme ze
středu startovního pole rovnou k nástupu pod sjezdovku. Už zase. To to
pěkně vychází. Opravdu vychází?
V první řadě
jsem měl zmínit, že nemám rád zimu a miluju teplo. Je jen pár podniků, kde se
na ten marast těším a počítám s ním – patří sem i Perun. Ale dnes, dnes to
bude pěknej pečák a na vrcholech zároveň i trochu foukat chladný vítr.
přiblížení pod Javorový - foto Vláďa Kádner
Od rána jsem
v nohách cítil trochu únavu. Teď jsem ji cítil víc a při stoupání jsem na
to ani nemyslel – myslel jsem totiž na ukrutný horko, co mi bylo. Že to není
ten očekávaný výkon jsem zjistil až v prvním seběhu. Bylo to zoufalství.
Bez energie, bez radosti, bez hraní si s krůčky. Síla chyběla a krok nebyl
jistý.
první stoupák - obě fota Lukáš Podolák (Falcon81)
Občerstvovačka.
Z chaty, kde jsem předešlý večer pokecal se Samem a Tomášem jsem si
pamatoval, že trasa odsud nevede po první občerstvovačce jako vloni, ale naopak
je zde předloňská varianta bez lezení po lanech.
Sam Straka "střílí" elitu - foto Lukáš Podolák (Falcon81)
jeden z rychlejších přeběhů - foto Lukáš Budínský - BTW: asi nejlepší fotograf akcí v horách, co je v ČR
super seběh korytem potoka - foto Lukáš Budínský
Pořád to šlo, ale
nebylo to ono. Nebudu popisovat co bylo v předchozích reportech. No
v prvním seběhu mě vzal Nikola … s tím jsem počítal. Krátce poseděl
při rozpravě s botou a ponožkou, který se mezi sebou začaly hádat a
odnášela to má pata. Počítal jsem i s Petrem, který mě doběhl před Řekou a
v seběhu korytem se mu vedlo zjevně dobře. Ale pořád jsem nebyl svůj.
Petra jsem zastihl, když lelkoval na občerstvovačce, tak jsme vylezli ten krpál
spolu, dolů za to zase trochu zatáhl a občerstvovačku vzal šupem.
Já se napil - hodně napil,
sáhl na záda do batůžku a … spravil si žaludek i náladu pořádnou hrstí gumovejch medvědů.
Po pár stech metrech zase začínám cupitat … v průběhu následujícího kilometru
se rozbíhám. Hlavou mi letí Tomovy průpovídky o tom, jak se v půlce
obvykle nasere a začne to rubat, na Davidovy reporty, kde začíná navlíkat
korálky, jak bere soupeře. Nějak se mi to začlo dít. To samé. Nohy se rozběhly.
Na 20.km vidím Petra, po chvilce ho dobíhám, něco loví v batohu. Čas na
svačinu. Tu jsem cucnul pod kopcem, tak jsem OK. Pokračuji, další a další
korálky.
tady už to zase šlape - foto svetbehu.cz
Konečně mě to
začíná bavit. Čas už pěkný není. Nemůžu dohonit to, co jsem ztratil
v první půlce, můžu to leda rozumně nastavit. A daří se. Dupu, jím, piju,
běžím a stále dokola. Na grande finále se těším jak malej Jarda. Sem tam
s někým prohodím slovo, ale většina lidí je ráda, že jde. Na grande finále
nastupujeme po traverzu v půlce posledního kopce. Vloni jsem netušil, jak
se na ten kopec vůbec nastupuje a plácal se tu dlouhé minuty na místě. Teď jsem
předběhl pár kluků, koukl nad sebe a viděl mé další cíle (tečky na svahu) - motivace. Stoupal
jsem pořád, krok sun krok, malé krůčky, nečumět moc nahoru, jen do země pích,
pích, krok, krok, pích, pích, krok …. Jinak to nešlo. Na zemi chlapi co po
různu plivali plíce anebo zvraceli i to nic, co jim zbylo v žaludku. Velmi
dobře je chápu, ale s tímhle ještě neumím pomoct. Až polévka o pár stovek
metrů dál jim pomůže.
tomuhle se říká magneziosukce - stejné, jako liposukce, jen to odsává hořčík a minerály - přenašeče nervových vzruchů. No prostě dostanete křeče :-) ... foto Lukáš Budínský
Funím nahoru,
sbíhám lesíkem na finální rovinku (kopec na Javorovém). Funím dál, snažím se
víc a víc, jde to. Do cíle se ještě rozbíhám.
finish ... autor fotografie Lukáš Podolák (Falcon81)
Výsledný čas 6:18
hod. Je to více (o dost) než jsem chtěl, ale opětovného meziročního zlepšení jsem
dosáhl. A pořád lepší než DNF. Beru to jako kvalitní trénink.
Málem bych zapomněl. Medaile nebyly tentokrát dřevěné, ale keramické.
Co dál? No po
závodě to bylo snad ještě náročnější než při něm. Tolik lidí, se kterejma se
člověk nevidí, tolik věcí, co se událo za dobu, co jsme se neviděli. Skoro jsem
se nestihl ospršit. No ale … za chvíli se to vše rozprchlo jak pára nad
hrncem. V chatě zůstal jen Sam s jeho super ženou Ankou, která opět
vyhrála a posunula traťový rekord.
další meganášup - já se tentokrát krotil
Byl to dlouhý a
krásný výlet. Tak za rok zase nashle.
O Perunu 2016:
Opět se
potvrdilo, co jsem psal vloni. Je to těžkej závod. Není to ideál pro trailové
prvoběžce, ani pro ty, kteří si to poprvé zkusili na Ještědu a vyložene se tam
trápili. Neříkám, že to tito běžci nedokončí, ale sáhnou si při tom hodně
hluboko do svého nitra.
Organizace - bez chyb.
Super značení, jasné krátké instrukce. Vše vyladěno.
Občerstvovačky -
alles gute! Snad jen koly v Řece mohlo být víc. Jídlo jsem popravdě ani moc neochutnal. Jen 1
banán jsem sezobl. Měl jsem vše, co jsem potřeboval.
Jediná věc -
opět, jako mé přání vloni. Kdyby šlo zařídit lanovku na ten jeden den i v 18hodin,
bylo by to luxusní! Věřím, že by se na to lidi i složili. Ikdyž … možná takový
drsnější sestup na rozbitých nohách s báglem na zádech k tomuhle asi
patří … :-)
Vybavení:
- buff s kšiltem na hlavu
- buff šátek na krk
- Adidas techfit tílko základní vrstva
- merino bodyfit 150g jako 2.vrstva
- návleky Craft na ruce
- kraťasy Gore - s všitýma boxerkama
- kompresní návleky na stehna od Cep
- kompresní ponožky Compressport Trail
- boty Salomon S-Lab - trochu tvrdé, ale dobře drží a jsou stabilní - gut pro rychlejší závod
- batůžek Compressport na výbavu, bidony, jídlo
- hole Leki Micro magic ... karbony s rukavičkama
- hodinky Garmin Fenix3
Konzumace:
- Decathloňácký gely Aptonia - asi 5x
- Isostar nápoj - tablety - 5x 500ml
- 300ml Cola, 1 litr voda
- 1x kousek banánu
- 8x pilule saltstick
- 3x 500ml sršní nektar (recenze ve výrobě)