Slezský Maraton - 22.8.2015

Autor: Lukáš Odstrčil;

Foto zdroj: Lukáš Odstrčil, Salomon-Run.cz

Přesně před rokem jsem se stál na startu svého prvního horského závodu, Yesenického 1/2M, který mě naprosto nadchnul. Bohužel letos vyšly oba závody na stejný víkend. Protože jsem v daný termín trávil v Beskydech dovolenou, vyšlo to letos na Slezský maraton. Závod se koná v okolí Dolní Lomné. Což je kousek za Třincem, kde jsem si na Javorovém prožil neslavný, DNF korunový, křest ma SkyMaratonu Perun. Proto jsem nechtěl ponechat nic náhodě a snažil se využít léto, trávené střídavě v Jeseníkách a Beskydech, k získání nějakých výškových metrů a zvyknout nohy na trochu jinou zátěž a pohyb, než jakou jím jako Pepík z Prahy, běžně dopřávám ;) Což se myslím nakonec maximálně povedlo.

Je to tady, Ona sobota ráno. Zažívám trochu, 4 měsíce staré, Deja Vu, kdy jsem taky před 6 vstával na Perun a vyrážel na stejnou cestu. Jenom s tím rozdílem, že je trochu tepleji, svítí sluníčko a u Třince vidím Javorovým se sjezdovkou, ve své kráse. Na Perun byla milosrdně v mlze. Dorážím do Dolní Lomné tak akorát, že chytnu místo kousek od startu. V areálu Matice Slezské vyzve dávám číslo a jdu se pomalu připravovat do auta. Dlouho před startem jsem řešil dilema. Fofrklacky Ano-Ne. Michal mi říkal, že tam nějaké úseky na ně jsou. Ale že to jde i bez. Jenže Michal je sporťák a já turista :) Takže když před startem vidím, že hůlky berou nejenom ženy, děti, důchodci a turisti,  Anduly putují na batoh. Koupil jsme si je na chození, ne aby se válely doma, a chodit dneska docela plánují ;) Poslední doladění, co do které kapsičky. Předzávodní selfie a jde se na start.

Start. Dav závodníků se pomalu rozebíhá. Prvních 5 km, až na Kozubku, jenom dokopce. Nikam se neženu a v pohodovému, zahřívacím tempu, pomalu zdolávám první výškové metry. Asi se lidi už naučili používat hůlky a tak mě zatím nikdo ani nerožní. Cesta končí a odbočka do lesa. Prvního ostřejšíh stoupaní je tady. Běh se mění v chůzi, ne naposled dneš ní den. Zhruba do 3 km se A(n)duly pořad ještě nesou ale pak už přichází jejich čas. A najednou to jde do kopce lehčeji. Na batoh se dneska už Anduly nevrátí.

Kozubka, prvních 45minut za mnou. Přichází hezký mírný seběh zakončený slušným padákem. Nějak se neuvědomují, že se tady ještě dneska jednou podívám. Půjdu to obráceně. Přichází skoro 5km seběh po štěrkové cestě. Po zrasování lýtek před týdnem na Radegastově výzvě (rychlejší seběh po Knížecí z Pusteven na Raztoku) To nějak nepřeháním a držím si tempo kolem 5min/km. Stejně se nohám nějak přestává chtít. Dobíhám do Košařiska.

Skoro kilometr po rovince je utrpení a mám problém nohy rozhýbat. Občas se ozve lehce lýtko. No tak to brzo po 10km. Kde je do cíle. Výstup na chatu Ostrý tak docela vítám. Do kopce stačí jít a to ještě zatím problémy nedělá. Takže hezky Andulama obouruč a noha nohu mine. Konečně Chata na Ostrém a první občerstvení. Nechám si doplnit vodu a ionťák a pádím dál. Přichází jeden z nejhezčích úseku závodu. Dlouhý a místy docela těžký trail seběh do Tyry. Člověk má oči na špičkách, aby si nevyzkoušel létání v praxi. Nohy dostávají zabrat. Je to, ale nádherá, a užívám si to na maximum. Z Tyry se opět člověk drápe zpátky nahoru. Takový poznávácí znak horských závodů v Beskydech. Sjezdovky a prudké lesní cesty, nahoru a dolů ;) Zkouším se nakopnout gelem a za chvilku se nohy rozjíždí. Tak takhle to funguje ;) Opět minuty ubíhající monotoní práce rukama a noha nohu mine. Opět na vrcholku. Kalužny. Úsek, na chatu Slavič, patří mezi další hezké úseky. V mém případě i běhatelné. Na Slavíči opět doplnění vemínek. Kousek banánu a padím dál.

Z Tyry se kolem mě drží skupinka lidi. Kde se podle aktuálního profilu a sil, nějak střídavě předbíháme. Takže si je nehodlám utéct a ze Slavíče to pouštním hlava nehlava dolů. Stehna mi pak dole děkuji. Přichází další nudný asfaltový úsek. Mírnější 3km klesání až do Horní Lomné. Probíhámé kolem hotelu, kde na terase sedí asi 15 babiček a každého povzbuzují. Prostě paráda (V porovnání se skupinkou přiopilých 50letých "turistů", které mijíme za Chatou Kamenitý a kteří byli na přetažení hůlkami) Horní Lomná. 30km. Čas skoro 4 hodiny. Už jenom jenom 5km nahoru a pak 5km dolů. Začínám věřit, že to dneska dokočím. Čas do 5:30? To nevypadá jako utopie. Teďka jenom zase rozhýbat nohy. Gel, šup tam s ním. Už i do toho kopce se jde nějak veseleji. Slunce se naštěstí schovalo za mraky. Takže při výšlapu loukou na Kamenitý, si nepřipadám jako mravence pod lupou. Poslední obečerstvovačka. Doplnění tekutin. Tak a od teďka už jsem před sebe nikoho nepustil a začal si konečně já navlékat korálky. Probíháme kolem skupinky zmíněných přiopilých "turistů" s chováním horší než puberťáci. Hlavně že se pobavili. Přichází poslední prudké stoupaní na Kozubku. Anduly se ukazují jako velký pomocník. Sem tam někdo zastaví a rozhání křeče. Mě se kupodivu vyhýbají a ani lýtka se neozývaji. Začíná být rozdíl v tempu u lidi co si pomáhají fofrklacky a těmi kdo jdou bez. Začínám získávat. Před Kozubovou se to trochu rovná a dá se běžet. Nohy mi začínají říkat co si o tom myslí. Nic hezkého. Nastoupat poslední výškové metry a pak už jenom dolů. To půjde. Hodím do sebe MagneB6. Takový můj urychlovač. Kozubka. A už jenom z kopce. Nohy kupodivu běží. Hodím hlavu do módu " čím rychleji z kopce, tím dříve v cíli" Začínám navlékat více a více korálků. Upřímně potěší, když člověk předbíhá na 35km záda, které ho míjely na 15-20km ;) Začíná se ozývat levé koleno. Hlavně při prudkých pasážích. Ty ale končí a vbíhám na štěrkovou cestu. Už jenom 2km. Kopnu do vrtule a utíkam všem (nakonec skoro o 2.5minuty) 1km před cílem předbíhám ještě jednoho závodníka. Po chvilce se otáčím jestli se nechytnul. Nechytnul a dal jsem mu nakonec přes minutu. Posledních 500m. Pouštním to a začínám si to užívat a vychutnávat. Ještě malinkou zrychlím a byť jsem doběhl 210, tak ty slzy v očích mám. Jooooo!!! Jsem v cíli. Dneska žádné DNF. Navíc pro mě v parádním čase 5:16:22.

Převlíknu se a jdu si vyzvednout zasloužené finišerské triko. Dávám si konečně něco normálního na jídlo a kofolu. Žaludek mi děkuje. Na lavici pak sedím vedle Honzy Zemaníka. Alespoň takhle jsme se k němu dostal ten den na pár metrů :) S sebou a s výkonem jsem max spokojený. Užívám si doznívající endorfiny. Byla to super zkušenost, jenom nevím jestli závody s tímto vedením trasy, je to co od běhání v horách tak nějak čekám. V porovnání třeba s Yesenický maratonem.

 

Kde si závodník, po vyškrábání na Šerák, užívá parádní hřebenovku. Tohle padání dolů a následný výstup mi moc nevyhovují, ikdyž beru že je to dáno i lokalitou. Beskydy nejsou Jeseníky a každá lokalita má svoje. S odstupem času na to člověk stejně ale zapomene a přemýšlí, že příště zase ;) Pokud bude ale opět kolize termínu Slezského a Yesenického maratonu. Dám příští rok přednost Jeseníkům a dám si ho tam celý ;)