(autor: Lukáš Odstrčil)
Když jsem se projížděltermínovku na víkend 19.-20.9., vyskočilo na mě opět dost závodů. Jeden by se musel naklonovat aby si proběhl všechno co chce. Loni jsem měl možnost 2x si proběhnout okolí Říčan a moc se mi to líbilo. Když jsem tak narazil na Říčanskou Výzvu, neváhal jsem ani chvíli. Nebudu muset nikam daleko cestovat a 24km se skoro 400m převýšení, už slibovalo hezké proběhnutí.
V sobotu ráno se probouzím krásně vyspaný. Né úplně běžná věc před závode (kdo má dětí ví o čem mluvím ;)) Venku modrá obloha, slunce svítí. To vypadá až podezřele dobře. Dávám snídaní šampiónu. Toust s Nuttelou a banánem. Když může Killián, můžu taky. ( Opět zdravím skvělého pisatele reportů Jana Bartase, další věc která mi uvízla v paměti ;) ) V 9 hodin vyrážím, s dostatečnou časovou rezervou, směr Říčany. Příjezdy na poslední chvílí, s rozcvičením při jízdě, nechám rád mému dobrému kamarádovi ;) Parkuji jako jedn z prvních u Hospůdky na Marvánku. Vyzvedávám si číslo. 32? Deja vu. Stejně jako před týdnem v Babicích. Snad ten závod bude povedenější. Milá pozornost, pytlích na boty s logem závodu, se mi líbí. Ptám se po čipu. "Na co?" Dostává se mi odpovědi. Začíná se mi to líbit ještě více. Objednávám si kafíčko. Vyvaluji si pupek naproti Oskarovi, který už parádně hřeje. Prostě luxusní předzavodní atmoška. Přibývat závodníků a tak je čas, naházet na sebe závodní mundůr. Hlavně aby to ladilo. Předstartovní rozpravu o trase trochu vypouštím a lehce se rozcvičuji. Prostě šipky na zemi, mlíko, nebo běžet za někým kdo to zná :) Předzávodní společná fotka a je tady Start.
Začátek má opět stejný průběh jako všude, snad krom PIMu. Zběsilý úprk jako by se běželo pouze pár km a ne 24. První terénní vlnka, proběhnutí kolem kurtů Oáza, a už jsme na polní cestě, která se mi vybavuje z loňského Srdcervoucího výběhu a takových míst bylo více ;)
První kilák 4:46min/km. No pomalé to není. Nohy ale nějak běží samy a lehce. Takže asi taktika někam doběhnu a zbytek kdyžtak dojdu. Pole se začíná trhat. Zůstávám ve společnosti dvou spoluzávodnic. Tempo vyhovující. Cílový čas kolem 2 hodin je naším společným přáním. Trasa v první části vede hlavně po lesních cestách, daří se držet tempo a km naskakují nějak rychle. Je tady první trail úsek, z kopečka, kořeny. Pouštím to a doufám, že toho nebudu ke konci litovat. Probíhámé kontrolou a hlásíme číslo. Podběhnutí Černokostelecké a vzhůru do okruhu kolem Jurečka. Náš 3 členný vláček míjí strojovým tempem pozdější ženská vítězka. 2-3 místo v ženské kategorii si vezu za sebou ;) K Jurečkovi je to mírně z kopečka, čemuž odpovídá i tempo. Nohy pořád běží nějak lehce. Průměrné tempo 4:56min/km. To bude na konci bolet. Před Jurečkem první ostřejší stoupání. Funím si to do kopce jak lokomotiva z Dumba a v hlavě se mi opakuje "Můžu, Můžu, Můžu" (jojo, koukání na pohádky s Ninou :) ) Profil se lehce srovnal a tak "už to jede, už to jede, už to jede" Zaměřím se na běžce před sebou a pomalu ho začínám stahovat. Konečně ta dlouhá rovinka končí a padáček zpátky k Rokytce. Hodinky řvou něco o jídle. Pošlu tam jeden gel. Poprvé na takové "krátkém" a rychlém závodě. Tak jsem zvědavý co to udělá. Znovu podběhnutí Černokostelecké. Nahlášení čísla kontrole a po krásné trail cestičce, vzhůru do druhého kolečka směr Klokočná.
Přebíhám cestu a za ní libová občerstvovačka. Voda, kofola, malinovka, pivo, všechno úhledně v kelímcích. Misky s banány, rozinkami, oplatky a nevím co ještě dalšího. Nebýt to takový fofr, tak zastavím na déle. Takhle do sebe vyklopím kelímek s kofolou a pak ještě malinkou. Chuťové buňky jásají. Mašinka jede dál. Trochu nezáživný asfalt úsek po pár stovkách metrů končí a odbočujeme opět na lesní cesty, cestičky a zase si úživám. Vláček se nám trochu natáhnoul, ale nohy si jedou svoje. Takže nezastavujem, jedeme dál. Po chvíli mě dobíhá závodnice Kamila. ( Maminka 5 děti, které to super běhá a tohle má jako trénink na maraton do Itálie. Ať dobře dopadne ;) ) Přichází jediné prudší stoupání, kdy přecházíme do chůze. Ale co je 150m oproti 3-4km v Beskydech :) Takže chvilka a už se zase padá dolů. Nabíháme zpátky na asfaltku, směr občerstvovačka a cíl. Tady mě Kamila předbíhá a pomalu se vzdaluje. Až do občerstvovačky se mi jí daří ještě držet. Tam kopnu kelímek kofoly a Kamila si dělá skoro 100m náskok. Přebíhá se přes cestu zpátky a už konečně směr cíl. Nohy už toho začínají mít dost. Zezadu se přibližují 2 závodníci. Kamilu mám pořad na dohled a snažím se aby mi úplně neutekla. Nohám už se to pozvolné stoupání přestává líbit definitivní. Začnou trochu cukat lýtka. No jo, ta první rychlá půlka. Přecházím do chůze a sypu do sebe MagneB6. Předbíhají mě ti dva závodníci, a jelikož už je to konečně ze slibovaného kopce, tak se snažím se jich držet. Sice z kopce ale i tak se pomalu vzdalují. Lehké vs těžké nohy v praxi. Po chvíli mě míjí další závodník a ani toho se mi nedaří se držet. Podbíhame železniční trať a vbíhámé na pole. Tady je vidět jaké jsou rozestupy. Kluci už jsou před Kamila, ale ta nakonec svoje místo za nima udrží. A co já? Otáčím se a akorát z podjezdu vybíhá 3 člená skupinka. Mám před nima cca 200-250m náskok. Bude to stačit? Nevím kolik je ještě přesně do cíle. Snad už poslední krátké stoupání. Přecházím na chvilku do chůze a doufám, že přes stromy nejsem vidět a nepovzbudil ty za sebou. Začínám se pomalu smiřovat s propadem o další 3 místa. Nic takové! Je to už zase z kopce, tak makej! Začínám slyšet komentování v cíli. No že by už koněčně? Neotáčej se a šlapej. Vbíháme na hráz Marvánku. V půlce se otáčím, jak moc budu muset finišovat. Zatím nikde nikdo. To vypadá dobře. Nakonec solidní náskok 150m.
Takže srovnat styl, ruce a nohy. Ať vypadáš dobře na fotce. Cííííííl! Cílové foto. Dostávám na krk medaili a jsem rád, že si můžu sednout. Dneska to zadarmo nebylo ale parádně jsem si to užil. Příští rok chci zase.
Jdu si do okénka pro zázvorového Birella, který jsem si nechal ráno prozřetelně odložit. Byl poslední ;) Chutná skvěle. Jdu si vychutnat i cílové občerstvení, na které při závodě nebyl čas. Ochutnávám (cpu do sebe)všechno a je mi skvěle. Kdyby už byl napuštěný Marvánek, tak bych to asi zakončil i plaváčkem. Tak snad příští rok ;) Závod ve mě zanechal jenom pozitivní dojem. Lidi akorát. Startovné super. Organizace, občerstvení, zázemí, trasa a lokalita na 1*. Velký podíl na tom mělo i počasí, ale to přeje připraveným ;)
Říčanská Výzva bude určitě patřit mezi závody, které si velice rád zase zaběhnu.
Nakonec to bylo 23.5km - +377m - za 1:59:42 a uhájil jsem 19 místo ze 61 závodících.
Foto zdroj: Lukáš Odstrčil, Říčanská Výzva
