Lysohorský čtyřlístek 3.0 (L4L) - MČR v Ultra SkyMarathon

Po loňském L4L jsem si řekl, že je to pěkně humusácký závod, nicméně i přesto jsem si předběžně zablokoval odhadovaný den konání pro rok 2015. Nejsem vyznavačem mas turistů na Lysé Hoře, spíše naopak, nicméně na Smrk nikdo tento závod nepořádá, tak jsem si musel stačit s Lysou. Ale stačil jsem já jí?

2 týdny před L4L jsem se zúčastnil fajn počinu v Jizerkách, kde jsem si měl zvykat na větší kopce, než mám jako správnej "pepík" v Praze. Pár dní jsem se dojídal, pak se opět rozklusával, ale týden před L4L neskutečně nabouralo pracovní nasazení, takže jsem chodil spát totálně odvařený hodně po půlnoci. Jedinou - nejdůležitější - noc (čt-pá) jsem měl možnost využít pro relax. A také že jo - sledování The Lone Ranger bylo super, ale zaklapnutí počítače ve 3 ráno nechalo v mém závodnickém svědomí pořádný zásek.

 

V pátek jsem razil do práce s narvaným autem hned po práci šup na dálnice plné dovolenkářů z Čech, kteří se přetlačujou na dálniční parkovišti o lepší místo s germány, kterým právě začaly prázdniny. Super. Takže okružní jízdou na hradeckou, pak okolo Hradce v ... no zahrádce ne, ale okolo mnoha zahrádek kličkování a ... střih ... kecy. Na Gruň, kde jsem měl pokoj jsem dorazil v kolik? No v 11 v noci neasi? Bylo zde už nacvakáno auty, nějaký blázen se snad i rozklusával s čelovkou nebo co.

 

Beru bágl a sunu si to do pokoje, kde se již skoro spí. Vydrápu se jako posledníček opět na palandu (úděl pepíka z Prahy, co jezdí na závody v Beskydech jako poslední - klasika). Mé dva výškové metry na začátek závodu mám za sebou.

 

Koukám na mobil a ptám se osazenstva v kolik jako mají budíka, že bych je nerad vyprudil brzkým vstáváním. Prý v kolik vstávám já? Na JUT jsem byl 15 min před startem v posteli. Opětuji otázku "v kolik je vlastně start?". Prej v 7. "Jak jako v 7?!". No jo no. A snídaně? Od 6? OK, budík jde na 5:45.

 

Byl mi umožněn i strečink. Všichni už byli v posteli a jakožto poslední jsem měl tu čest zhasnout. Lenora je skvělá věc a tak jsem natáhl orangutaní ruku k vypínači a po chvilce balancování z palandy i zhasl.

 

Ráno mě budí šustění mikrotéňáku pár minut před budíkem. Kupodivu mě nebolí z únavy hlava. Rozbolí mě ale při pohledu na Vláďu a ostatní, kteří jsou už v závodním. WTF? To berou nějak vážně.

 

Když se rozhoupu a seberu odvahu na slezení po žebříku zpět na zem, už jsem na pokoji sám. Zase poslední. Kolikrát to tak dnes ještě bude. Rychle rychle, než mi všechno sežerou závodníci.

 

V jídelně jsou všichni svědomití. Zrní, mlíko, cereálie, buchtička. Super. Párky, vajca a rohlíky jsou netkunté. Hurá na ně. No takže: 1 talíř míchaných vajec, 3 párky a rohlík k tomu. A čaj. Asi granulovanej, ale sladkej, takže gut. Jako zákusek druhej rohlík s pořádnou vrstvou marmelády ... a kafe. Jooo, na tohle bych mohl vydržet chvíli jet. Hm. A bylo to vůbec OK, narvat se takto 20 minut před startem? Pokud ne, tak to byl aspoň jeden z mála highlightů dne.

 

Ze snídaně mizím poslední a uždibuju kousek sýra. Tak, aby neokoral. Přeci to tam nenechám. Na pokoji zjišťuji, že prý můžem nechat věci tam. Super, aspoň se nebudu muset převlékat na parkovišti.

 

Navlékám se do běžeckého. Jsem líný vystrkovat ruku z okna a tak zkušeným okem odhaduji, že mi bude určitě zima. Šustku a boty do dropbagu, nějaké to sosání k tomu a do dropbagu přihazuji Isostar. Do batůžku si dávám jen pár gelů, 2 bidony s Isostarem a triko s dlouhým rukávem, byť mám na sobě rukávy.

 

Jdu ven a hledám Vláďu. Nacházím ho jak se sune pomalu k startovní bráně na úpatí sjezdovky.

"Hele Vláďo, nebude ten start do kopce, že ne?"

"Já nevím, možná jo"

"Hm, ale já jsem přežranej a nerozehřátej"

"No to se zahřeješ hned"

"Ne ne, mě hned popraskaj šlachy ... už jsem starej"

Vláďa je hroznej kliďas a mluví dost rozvážně, což mě naplňuje vnitřním klidem.

 

Je nám zima, tak asi 10 min před startem lezem nad startovní bránu, kam dopadají první ranní paprsky (no první ne, ale první v tomto údolíčku). Pořadatel je krutý a utvrzuje nás v tom, že se fakt startuje naším směrem - nahoru.

první lajna :-) ... asi dobrej oddíl

 

Pár minut do startu prý máme jít za bránu. OK. Vláďa si stoupá do první lajny.

"Hele ... no ... jsi si jistej? Tady jako"

"Co?"

"No, že bychom tu měli zaclánět?"

"Je to dobrá startovní pozice"

"No, to určitě, ale patří spíš těm rychlejm, ne?"

"Ti nás předběhnou hned, neměj starost"

"Budou mít kecy"

"hm."

Vláďa je svůj a s ledovým klidem stojí hned pod obloukem. OK - udělám selfie, jak jsem byl skoro první.

běžíme do kopce

 

Start. Vláďa ... běží (?!?!?!) do kopce!. Hell! Doskáču k němu. "Nějakej wostrej, ne?" Nic. Jdu do chůze, ale tepovka už je během 40metrů tam, kde bývá po 10min rozklusu. Ustaluju rytmus - hůlky, nohy, dech. Očumuju balík borců na špici, dokud na ně ještě vidím. Tom Štverák, Marcel Maky Žuška s batohem Raidlight. Kuwa, asi jdu moc rychle. Tyhle dva bych asi neměl předcházet v prvním kopci. No vlastně v žádném!

 

Na vrcholu sjezdovky se to láme doleva a klušu z kopce. Trochu zavzpomínám na snídani a zda z té energie tělu ještě něco zbylo. Mám pocit, že jsem spálil vše, co jsem do sebe narval. Botky se trochu usadily a tak mám volnější tkaničky. Ale jsem pohodlnej, línej (proto běžím ultra:-) a tak je nepřevazuji a namísto toho opatrněji cupitám z kopce. Mohl bych rychleji, ale nohy v botách už jezdily dost. Bere mě Tom i Maky. Tom je soustředěný, Maky ukecaný - s někým pořád tlachá.

po první sjezdovce - soustředění

 

Seběhy, rovinky, mírné kopečky. "Sky" nás teprve čeká. Toto je rozehřátí. Není mi zima. Ale ani žádné teplo. Začínám litovat, že jsem nechal tunel na krk (buff) doma - cítím chlad na krku.

 

Sbíháme na asfalt. Teda sbíháme. Vybíháme. Poznávám odbočku na Švarnou Hanku - místo startu loňského ročníku. Co mě překvapuje je, že vidím Toma. Poznávám ho, ale zároveň nepoznávám. Plouží se bez chuti, neběží mu to, asi špatnej den. Radši neprovokuju a s respektem se kolem něj sunu. Je soustředěnej. Nevypadá v pohodě a rozhodně nevypadá na to, že by mi chtěl odpovědět na otázku, zda opravdu v pohodě je. Jdu dál. Kupodivu mi to cupitá i do kopečka. No ten prudkej už ne no - ten jdu ... Beran. Kouká na nás zpoza plotu. Jak na něj koukám, a on na mě, jsem rád, že jsme každý na jiné straně plotu.

 

Jdeme po trase doběhu loňského čtyřlístku. Fotím, je to tu NÁDHERNÝ. Ikdyž ... asi bych mluvil jinak, kdyby byla buřina. To by asi bylo brutálně nádherný.

no nestojí za to trochu toho potu?

 

Postupně se blížíme k Lysé a do jednoho ze stoupání, kde funím, mě předbíhá Maky. Kluše. Povídá si s někým. Njn ... makám dál. Značka 10km. Tom nikde. Gut. Jdu. Asfaltka, les, přechod cesty, kopce, užívám si, vzpomínám na loňský rok - jako by to bylo včera.

 

Na vrcholu Lysé doplňuji iont do jednoho bidonu. Nezdržuju se a beru banán do ruky. Hmmm ... pivo. Beru méně naplněný kelímek a připíjím na Dušana. Snad zafunguje. Cesta dolů po parodii chodníku je brutus, nicméně to mohlo být i horší. Lepší, kdyby nechali ten chodník hliněnej. To je mazec. Vyvstávají mi živé vzpomínky na minulý ročník, jak v tomhle rádoby chodníku zůstávají zaseklé hůlky. Cestou dolů je lepší běžet rovnou dolů, nebo cikcak podél chodníku, kde to jde. Rozumný běh ve volnějších botech je ale téměř vyloučen. A já volnější boty opravdu mám - je to výkupné za pohodlí.

Tom Zahálka by z toho radost neměl - a to nebylo to nejhorší

 

Dole, v kleči, je to už super a technický trailík mizející v lese se dá běžet na pohodu. Sem tam někoho trhnu, sem tam někdo mě, ale jasně, že si to nechci nechat líbit. :-) Tak to vracím.

 

Kdesi v starých reportech jsem psal, že ženské jsou obecně lepší vytrvalkyně a že umí obecně lépe překonat bolest a víc se kousnout. Nicméně jsem psal, že jsou slabší do kopců. Jo ... bejvávalo ... tyhle holky to švihaj do kopce sakra dobře a mám co dělat s nima držet krok. OK, jsou to obvykle kandidátky na bednu, ale to je fuk ... jsem přeci ješitnej a egoistickej chlap, co se musí měřit i s důchodcema ... kteří mu utíkají do kopce! :-)))) ne ... nejsem. Putna mi to teda také není - L4L jsem si chtěl dát na PRO MNE rozumném umístění. Ale nahánět se s babama, to je taková super hra ... Kor, když mě táhnou za sebou a díky nim trhnu nějaké ty chlapy.

 

Šlapu do kopce a nalhávám si krásné motivační počty "už jen 3x nahoru. To je gut - jeden mám za sebou, ani to nebolelo. Stoupáme nehorázně dlouho. Povídám s (omluva - jsem osel na jména) padesátníkem, co je místní, dělá skialpy (dnes už ne závodně) a má syny, co běhají a jeden se celkem dobře umístil na skyzávodech v Itálii jako repre CZ Skyrunning asociace. Jsem hrdej, že mu stačím.

 

Na 27.km, kdy kopec nebere konce se vedle mě zjevuje blonďáček. Kuwa, buď jsem se sakra zpomalil, nebo se Tom kousl.

"Tome, dobře ti to šlape", říkám. "kurňa, mohls mi nechat čas aspoň na vrchol ty zmetku", myslím si :-).

"jsem nasranej", odpovídá Tom a letí dál do kopce. Hm, taky dobrá motivace. :-)

 

Kdybych se snažil zrychlit tempo na jeho, asi mi z fleku prasknou obě achilovky. No chance - tak se to dělá. 2.vrchol přišel za chvíli. Zde vidím Toma naposled, jak doplňuje zásoby a byť vyrážím pár sekund po něm, už z něj nevidím ani nitku.

pohoda, ne? :-)

 

Na občerstvovačce to byl opět 1 meloun, 1 banán, iont do bidonu, voda do druhého. Jo a ... přípitek na Dušanovo zdraví. Desítečka bodla. Zalitá colou.

 

Počasí jsem nezmínil. Sice šajní Oskar, ale teplem to moc nevoní. Fouká studený vítr a pro osazenstvo vrcholu Lysé to je tak na pivíčko, čajík s rumíkem a šup dolů. Natož tu čekat a fandit ... nebo fotit - viď Same? :-)

 

Druhý lístek se nesl v duchu krásného sešupu s několikakilometrovým zakončením po asfaltce. No, ok ... ustálit krok, uvolnit a klusat. Šlo to. Stoupání bylo ... opět náročné, ale to se od sky závodu dá očekávat, že? Opět zavzpomínám na Dušana, doplním bidony, meloun, banán a jdu.  

Sestup do 3.lístku odkryl krásy a výhledy nevídané, ale... Koukat musíte hodně pod sebe, protože ty zákopy vyhloubené granátama náhodně popadanýma ve vyhrazeném koridoru cesty, to je FAKT MAZEC jít, natož běžet. Problémy měli všichni ale ... takže pozice udržena.

Při stoupání se mírně ozývá hlad. Zavzpomínám na loňský 3.okruh a ... stejné místo! Minule mi tu došlo, jak nikdy. OK. Opatrně jíst, pít a doklepat to nahoru. Dávám 2 závodníky a sem tam se nadopuju nějakou borůvkou, kterých tu je mraky. Po pár desítkách minut se zjevuje vrchol a občerstvovačka.

Na vrcholu na mě haleká Lukáš. Prej ať klušu. Nabízím mu své boty a čip. On mi na oplátku gumové medvídky, tak se mu revanžuji, že ten čip ještě chvíli ponesu já tedy. Super, dík. A dík za momentky!

prej makej ... ha ha ha

Futruju se trochu chlebem, banánem, melounem, chlebem, pivo, pivo, cola (fuj), pivo. Doplnit bidony (ne ne - letos si to nezopakuju - zapomněl jsem ve vyčerpání dolít camel).

nebyl čas ztrácet čas

Poprvé sahám po batohu-dropbagu. Nahazuji z něj gely z Decathlonu do závodního batohu. Zde jsem posezením na zadku (první a poslední v tomto závodě). Ztratil bohužel cca 5minut - spíš méně, ale i tak ... Zabavuji Lukášovi další hrst medvídků, kterými dopoval dcerku, když šli na Lysou a vybíhám do dalšího lístku. Opět ten proklatý chodníček.  

 

4.lístek
To už bylo trochu o hlavě. Musel jsem vypnout ještě víc, pustit nohy na volnoběh. Předbíhal jsem tam 2 holčiny. Do kopce dupaly luxusně, z kopce mi dovolily je trhnout. Sem tam přejdu do chůze když lovím medvědy a jedna z nich mě docvakne. Jdeme spolu, docela to jde, dokud nedorazím k potůčku, kde se melancholicky vyráchám a pokouším se celkem bezdůvodně naplnit bidon, co jsem vycintal na hlavu a zátylek. Je tu tak málo vody, takže bagruju bahno.

Naštěstí jsme byli ušetřeni stoupání po sjezdovce, se kterým jsem počítal. Když peklo, tak se vším všudy. Škoda. Místo toho krásné stoupání lesem s krásnými výhledy zakončené červenou turistickou s parodií na opravu chodníku.

4.vrchol a já dolejvám naposledy vodu a iont. Pivo došlo. Kurňa, ta špička, to jsou teda notoři :-) (no jasně, že to vylemtali ostatní ... špička vypije výčep v cíli přeci).

"Kudy domů? Dolů?" a ukazuji směrem odkud jsme se zde ráno zjevili.
Souhlasné pokývání beru jako dostatečné a pouštím se do boje.

Teď fakt běžím, ale nedělám si iluze, že nás nečeká ještě nějaký ten výšlap. Z cca 8-9km dlouhého seběhu mám super pocit. Trhnul jsem tu tak 6 lidí. Jeden se mě snažil držet, ale než si oddělal napevno pěkně uchycené hole na posledním 3km stoupání do cíle, už jsem byl za zatáčkou a vyhlížel pro dnešek asi poslední 2 oběti. Ty jsem honil 2km a kiláček před cílem jsem je navlékl na šňůrku k ostatním. Hm. A co ti dva přede mnou? Vbíháme do lesa. Mají přede mnou tak 200metrů. Traverzík lesem je fajn, zhoupneme se přes lávku a zase stoupáme po panelovce ke Gruni. Sakryš. Táhne je to do cíle stejně rychle jako mě. Dejte mi 500metrů navíc a mám je. Bohužel těch metrů je už asi jen 150 a do cíle dobíhají s 15-20m náskokem přede mnou.

Z výsledků se ale dozvídám, že jeden z nich má jen 3 lístky, takže OK.

Výsledek
Startovní pole čítalo cca 290 závodníků.

Po 3 dnech, kdy má pozice poletovala mezi 47. a 60.místem podle toho, jak se identifikovali závodníci a jejich průchody kontrolami, jsem se ustálil na 54.místě ABS a 32.v KAT. Určitě to mohlo být lepší - vždy to může být lepší, pokud nejste 1., ale i o tom by se dalo debatovat.

 

Čas 10:04:29. Kruci. Příště na tu vodu kašlu a bude to začínat 9tkou.

 

Za mě úspěch. Zlepšení odhadem o hodinu, ale byla jiná trať a jiné podmínky. Neříkám, že těžší nebo lehčí. Pocitově mi to letos sedlo daleko lépe, než loni.

 

Závod

L4L je závod za normálního provozu na Lysé. Někteří turisté jsou uznalí a pochvalují výkony a povzbuzují. Najdou se i tací, co tvrdí, že to není nic těžkého, běhat do kola nahoru a dolů. No - mapa závodu je jasná, volně ke stažení, tak si to mohou dát kdykoliv.

L4L je okruhový závod, který je těžký technickými seběhy a prudkými stoupáními, kde je náročnost podpořena počasím. Ať horkem, nebo bouřkou (kdyby byla), bude to masakr.

 

Občerstvovačka je zajištěna velmi dobře a přijde si na své úplně každý. Organizační tým odvedl super práci.

 

Co trochu haprovalo je časomíra na Lysé, kde se od 2.kola u některých nenačítaly v pořádku časy a tak zde fungovala pouze "psaná prezence".

 

Opět musím vzdát hold klukům a holkám, co stáli celý den na kontrolních bodech a dělali prezenční listinu, nebo makali na občerstvovačce.

 

Za mě to není nejhezčí závod, co se dá běžet. Je to určitě jeden z těch těžších, co do převýšení. Určitě jej doporučuji pro ty, co chtějí natrhat body do skyrunningu a mají naběhané kopečky. Maratonci z roviny asi budou překvapeni, že existují i další svaly na nohou. :-) Začátečníkům bych jej moc nedoporučoval - na technických úsecích se lze celkem dobře zničit.

Výbava:

• Garmin fenix3 (recenze) - v režimu navigace nebyly ani potřeba, ale pro kontrolu jsem to měl zapnutý. Po ukončení jsem měl ještě 51% energie. záznam trasy bez problému
• Salomon advanced skin belt - v něm jsem hostoval salt sticky a kameru Garmin Virb
• boty Brooks Cascadia 9 (na vlhkých šutrech a kořenech trochu kloužou, jsou mírně těžší, ale tlumené s vyšším dropem - takové objemovky s dobrou ochranou a odvětráváním - ideál na ultra)
• Batoh Quechua – ale bílý 
• 2x650ml bidon
• Adidas techfit triko bez rukávů
• Gore kraťasy
• stehenní kompresní návleky CEP - na lýtka nic
• návleky na ruce - tenké s UV ochranou a super chladivé po namočení
• kompresní ponožky Compressport s „bradavicema“ – stále si stojím za tím, že to je SUPER VĚC (v akci za 199 – nekup to)
• Buff Tondy Krupičky na hlavu – s kšiltem