omluva za použití fotek bez uvedení autora - prosím, kdo pozná jeho dílo, poslat zprávu na kontakt mé osoby v sekci "o autorovi blogu", doplním
Rok se s rokem sešel a v Dolní Moravě se opět sjíždí špička trailového, horského, vrchařského a silničního běhu. Salomon Trail Running Cup na Králickém Snežníku je letos prvním závodem STRC seriálu a po náležité propagandě předchozích let se ukazuje, že o něj jeví zájem dost závodníků. Dost v řeči čísel znamená max.kapacitu 400 závodníků, ale ve výsledovce bylo jen 265 závodníků na 30km trať. Nemyslím, že jich 135 odpadlo.
K trati a parametrům:
Trať je náročná - první půlka do kopce, pak se to trochu houpe k 2.občerstvovačce, po ní je zde náročnější (nicméně pěkný) trialový seběh, pak bohužel silnice. Dále rovinka a před 3-4 km dlouhým finišem jestě 1600m asfaltka do kopce.
Ohledně délky - GPS naměří 28km cca. Věřím, že s cyklo počítačem, který si to odkrouží poctivě, by to mohlo mít k 30km. Převýšení prý 1300m. Dle barometru necelých 1000m.
Nicméně - přeci když běžím, tak běžím a zkouším to, dokud nejsem v cíli a ne, že se zastavím, jak hodiny řeknou něco jiného ... Na trailech se víceméně berou značky km jako orientační, než směrodatné a napevno dané, jak tomu bývá na silničních placatých závodech.
Převýšení - jsem rád, že to nemělo o 300m více. A kdokoliv toto čte, buďte rádi také. 300 vertikálních metrů navíc je docela peklo.
Parametry bych neřešil. Je to jeden z náročnějších běhů, nicméné krásný, místy i super rychlý a za poslední dva roky bylo hlavní překážkou asi spíše horko. Předloni déšť, loni hic jak v peci, letos pocitově snad ještě větší.
Objevily se stížnosti na zajištění - krátký koment. Organizátor splnil přesně to, co slíbil. Vše, co bylo psáno, bylo dodrženo - voda, iont, žádné jídlo. Ano - jediné úzké hrdlo na občerstvovačkách byla 2.stanice, kde byl jen 1 barel vody, což mohlo být suplováno po seběhu z kopce hned na asfaltce před dlouhou rovinou autem s dalšími barely vody.
Nicméně - jsme lidé, homo sapiens, když je normálně horko, bereme si s sebou kamkoliv vodu. V závodě, kde po cestě není obchod tím tuplem a ještě něco navíc. Kdo neměl vodu, získal zkrátka velmi dobrou, ikdyž drsnou zkušenost.
Nechci obhajovat organizátora - mohlo to být lepší, ale zároveň nemohu hájit nezkušené nebo neuvážlivé závodníky. Trať byla dána, občerstvovačky také, jejich nabídka rovněž a kdo chtěl, zapátral po reportech z loňska (nebyl to asi problém - STRC je má na stránkách závodu :-), kde mohl objevit, že je po cestě i pár potoků na svlažení.
Závod samotný bych mohl defacto popsat tak, jako vloni s vynecháním děravé boty a rozdrásanou patu. Letos tomu bylo trošku jinak. Nebudu psát o mém odpočinkově mizerném týdnu před závodem, ani o nemožnosti ladit a čerpat energii, nicméně v předvečer závodu jsme dorazili v přecpaném autě na Dolní Moravu, kde jsme vyfásli klíč od super ubytka. Večeře se již nepodávaly, bo jsme strávili 5 hodin namačkaní v autě s dětma, které si udělaly výlet, aniž by to bylo v původním plánu.
Nic jsem již neřešil a po příjezdu jsem si splnil úkol vyšplhání prvních 2 výškových metrů (v hotelu na palandu), kde, jak jsem leh´, tak jsem se ráno vzbudil (jen s tím, že mě bolela a točila se hlava). Snídaně, vypadnout z hotelu, nabalit auto, šup na registraci.
Děcka objevily klouzajdu, což jim stačilo ke štěstí od rána až do startu.
Mně bylo dost blbě a ve své nitrolebeční komůrce jsem uvažoval, zda to vzdát a jít se opalovat, nebo to vzdát, až to se mnou někde sekne. Mžitky před očima, žaludek na vodě, únava, zpomalenost - no samé lepší věci. Sedíc na kameni, přecházím do ležící polohy a relaxuju. Je to lepší. Vypínám. Totál. To je takový stav, kdy prostě nepřemýšlíte. Zkrátka máte startovní číslo, čip, jdete na start, běžíte, běžíte a ... zase bežíte. Nepřemýšlíte proč se tak trápíte - prostě "proč ne?".
A tak se i stalo. Postavil jsem se na start s Lukášem, jehož report je zde. Prej, že se splaším. "Jo, jasně. To tak ... splaším se maximálně, až kolem mě prolétne Berushka (Pavel) ... jsem starej, nemohoucí, nerozehřátej. Žádný plašení. Hezky v klidu a pomaluuuuuuuužjsempryč.
Start
Na startu jsme s Lukášem byli dost vpředu. Dost na to, abychom pocítili, co to je, když vás převálcujou masy lidí. Asi dobrej oddíl no ...
Mírné stoupání se dá běžet. Čelní skupinka je sice na dohled, ale je mi jasné, že to není dneska (no vlastně ani v několika dohledných letech) mé vysněné tempo. Běžím si svoje. Na jednom z traverzů skrz sjezdovku na nás udělá nálet vrtulník s kameramanem, který zcela určitě natočil lepší záběry, než dron s kamerou. :-) Trochu toho prachu do očí díky vzduchu hnanému listy vrtule se hodí vždy jako výmluva, proč brečím - to pro chvíle pomyšlení, že jsem teprve na 2.km.
Na cca 3,5km opět přecházím do chůze, jako vloni. Vyjdu kopeček, opět se rozbíhám. Takto se to opakuje až na dvojí křížení se sjezdovkou. Až pak se rozbíhám na delší dobu a vím, že za chvíli tu je první občerstvení na 9.km. Voda za krk, na hlavu, 2x kelas do sebe, doplnit bidonek.
Konečně trail
Od 1.občerstvovačky až po seběh za druhou stanicí je to neskutečný běžecký zážitek. Trail, jak má být. Cestičky s měkkým podložím, velké kameny, malé kameny, kořeny, bahno, borůvčí, skryté kameny, mokré kořeny, mix kořenů a balvanů ... pastva pro oči a taneční lekce pro nohy. Z tohodle mohou nohy jen bolet kvůli brždění, anebo to pustit a plynout si, dokud se někde nezrakvíte.
V prvním stoupání plácám za chůze s buffem do potoka a nasazuji zpět alá čepici, ať svlažím hlavu a chladím zátylek. Nekolabuji, ale prevence není nikdy dost - člověk neví, kdy se co stane.
Část trati mezi 1. a 2. občerstvovačkou je SUPERKRÁSNÁ. Sice do kopce, ale nádherné prostředí, nádherná cesta, a když je pěkně, tak si to musíte prostě užívat ... a pít samozřejmě. Fotky z trati mám v loňském reportu.
2.stanice je na cca 17.km (plus mínus - prostě tam, odkud se jde už jen dolů). Letos tam bylo o barel vody méně a o nějaké jídlo méně - vloni tam tuším byla nějaká tyčinka. Na tu v horku není chuť, ale voda docházela ve chvíli, jak jsem opouštěl občerstvovačku. Bohužel dost lidí přeslechlo asi slova Aleše Valenty, kterak upozorňoval, že je zde bohužel takovéto omezení, a že voda neslouží na lití na hlavu, ale pouze pro pití. Pro druhou půlku startovního pole už zbyla jen studánka, kde byla fronta jak na džíny do Tuzexu, co jsem se doslechl.
Seběh jsem si užíval. Z loňska jsem tu měl "kulhavý vroubek", tak jsem to letos konečně běžel a nestaral se o rozedranou nohu. Vše v cajku (až na stařecké bolesti :-)). Běžel jsem, až mi v břiše šplouhalo. šutry byly, mokré kořeny, vše nádherné. Po doslovném vyskočení z lesa na štěrkovou cestu, jsem to pustil uvolněně. Skoro uvolněně - začal jsem cítit mírné záškuby v lýtkách a v tu chvíli do pusy letěly 2 tablety saltsticku. Klasika - jedna rovnou, druhou rozkousat a zapít. Vše za běhu.
Po štěrkové cestě, nastoupila asfaltka. Někde tady klidně mohl být další barel s vodou, ale je mi to jedno, protože každou chvilku tu je bystřina, po které jsem šilhal vloni. Letos už se nešilhá, letos se rochní. Buf dolů z hlavy, sundat rukávy, vše do vody, spláchnout zátylek, hlavu, nasadit vše zpět a přemluvit se k běhu ze stavu ne nepodobnému extázi (díky té vodě).
Následuje nekonečný běh na cca 22.-23.km, kde je poslední občerstvovačka. Odhazuju odpadky, přehlédl jsem totálně nějakou nabídku gelů a nechám na sebe lejt vodu - zde jí mají dost a kluci na občerstvovačce jsou super. Lijou jako profíci. Doplním lahev, přepiju se vody, protože vím, že následujících 1,6km nepoběžím, ale půjdu. Asfaltka do toho krpálu, kor v takovém hicu, to běhá jen Krupička a jeho smečka pronásledovatelů, kteří už beztak touto chvílí zouvaj boty v cíli, tak nemá cenu to hrotit :-)
Ve 3/4 kopce upíjím většinu pití, dávám saltstick a chystám se na poslední úder v mírně se svažujícím traverzu po svážnici, který ústí na sjezdovce nad Vistou. Běžet tyhle cca 4km a nezastavit nebo nezpomalit, to je už spíš o hlavě (pro hobíky nebojující o bednu). No moje hlava vypla už před startem, tak mi tohle fakt problém nedělá. Zkoumám, jaký mám styl běhu při únavě a zabavuji se podobnými kravinkami, jako kalkulací tempa, vzdálenosti, studováním hodin, teploměru, atd. No a ono vám to celkem i uteče. Postupně jsem stáhl i pár závodníků, kterým se očividně do hlavy vkradla myšlenka "kurňa, proč se snažím, dyť to můžu dojít". Vím to moc dobře. Vloni jsem se jim podobným také neubránil.
Matně vzpomínám, zda tu je ještě stoupání nebo ne, ale v tu chvíli zaslechnu tlampače od Visty a Alešův hlas, jak tam někoho odmávává v cíli. OK super, tak asi žádnej kopec. Teď mě snad už nikdo nedá. Vlastně mě nedal nikdo od občerstvovačky. Pár metrů výběh od ústí svážnice na sjezdovku, esíčko po sjezdovce na lesní cestu, seběh za povzbuzení turistů, napojení se na cestu, po které jsem před 3mi hodinami a něco k tomu vybíhal.
No ty jo, zase mě chytá běžecká forma. Přistihuji se, jak se mé doposud líné tělo rovná a vyřezává dokonce i běžecký postoj a já BĚŽÍM. Hm, gut, no tak to přístě zkusím dělat celou dobu závodu, ok?
Dobíhám do cíle a zubím se na fotografa (díky za photoshku). Valenta prej, že ten rohlík na obličeji je super, ale že prej jsem běžel pod svoje možnosti.
K tomu jen toto:
1) nebudu si kazit cílovou fotku šklebem - fotek mám málo obecně
2) ten úsměv na sekundu vykouzlí snad každej
3) kurňa, má pravdu sakra no, mohl jsem to dát rychleji - první půlku závodu jsem mohl jít ostřeji
Njn. čas 3:11. Za mě gut, ale je fakt, že bych se o pár minut asi zmáčnout dokázal, byť jsem na to před závodem fakt myšlenky neměl a vlastně jsem rád, že jsem začal pomalu. Možná bych tam stále někde ještě ležel, osolit to od začátku.
Závěrem? Alles gute! Díky za opět krásný závod. Startovní pole se rozrostlo a už je na hranici s komorním závodem, kde se dost lidí zná. Obtížnost dalo letos, stejně jako loni, počasí, na které se dá připravit jen do jisté míry - pak už záleží jen na každém individuálně, jak kdo snáší horko.
S občerstvovačkami jsem problém neměl. Horko jsem čekal a zkušenost z loňska byla také, takže jsem věděl, do čeho jdu.
Něco chybí? No jasně - obligátně s čím a na co jsem běžel? Tohle v dost popiscích chybí a začátečníkům může pomoci. Anebo ublížit - pokud jim nestačí to, co mě ano.
Co na sebe:
- botky Saucony Kinvara TR (první verze, drop 4mm, příjemné, trochu tvrdší)
- ponožky bradavičnaté (Compressport v2 Trail 3D)
- stehenní kompresní návleky CEP (to na seběh. lýtka jsem nekompresil - nebylo třeba, naopak bylo horko i bez návleků)
- kraťasy Gore s vnitřní nohavičkou z výprodeje ze států (já mám starší verzi bez poutek)
- triko Salomon tank
- Buff s kšiltem
- návleky na ruce Nike (kupodivu jsem měl návleky na ruce - chrání proti slunku, chladěj, když je hic, ale také chrání před chladným větrem - prostě udržují stálé mikroklima. Pro mě potřeba - jinak mi je zima i v létě).
- Salomon advanced skin 1 belt (na mobil zabalenej v sáčku od hračky z Happy Meal - povinná výbava a ten happy meal igeliťák je ideální na zabalení mobilu proti vodě.
- na vodu jsem pořídil láhev do ruky - nebo spíš jen držák, bo láhev je 650ml a tudíž moc těžká. Vyndal jsem tedy ze suchého zipu původní láhev a nahradil 330ml bidonem, který padne do ruky lépe (a doufal jsem, že ta voda prostě stačí
- pro jistotu jsem naplnil navíc 220ml softlask od Salomon pásu, který jsem zmínil výše
- na ruku Garmin Fenix3
Co do sebe:
- isostar tablety - nesl jsem 2 v igeliťáku (jak jinak, než happy mealovém) a od startu jsem měl 1 rozpuštěnou v pití - na 1.občerstv. jsem jen dolil vodu do z poloviny prázdného bidonu, na 2.obč. komplet dolita voda a 1 tableta, na 3.obč.opět dolita voda komplet a poslední tableta
- saltstick tablety - preventivně po 40 minutách 1-2 dle potřeby a pocení se
- 2 gely Aptonia z decathlonu (snězeny první po hodině a pak 40minut)
- GU gely bez kofeinu - 2x (každý po cca 40 min)
- 1 gel GU s kofeinem - padl v posledním kopci - asfaltka před traverzem
Může se zdát, že jsem magor, protože jsem se vydal jen s maličkou lahví na trasu. Byli tam ale i experti bez pití (nemluvím o elitě). Já mám rád horko a spolehl jsem se na následující věci:
- mezi občerstvovačkami mi musí stačit 500ml tekutin
- pokud nestačí, vím určitě o tekoucí vodě na 3.místech závodu
- noc před závodem má pršet - měla by být voda (nebyla, bylo FAKT horko) :-)
Dobrý tip: při stoupání k první občerstvovačce se jde lesními cestami po svážnici, kterou lemuje vysoká tráva. Ještě v 11 je na ní rosa a dá se velmi dobře osvěžit už při prvních stoupáních - využívejte to.
Tip č.2: pokud poslechnete tip č.1, dávejte pozor, ať si po obličeji, na vlasech a zátylku nerozmatláte slimáky z té trávy.
Tip č.3: pokud nesnášíte mouchy, je tunel na hlavu (Buff apod) nutností - lze jej přetáhnout i přes uši a mouchy pak nevadí skoro vůbec.