Vybavení na TDS a podobné – co jsem použil a proč

Rady níže jsou pro začínající ultratrailisty, případně pomalejší až středně rychlé. Rychlíci poberou asi půl výbavy s poloviční hmotností a polovičního objemu, takže těm moje rady budou platné jak mrtvému zimník. :-) Snad se ale i přesto mé postřehy někomu hodí.

Špičkové vybavení nasyslené za léta běhání mívá jen málokdo a ani já nejsem výjimkou. Na TDS byla poměrně přesná specifikace toho, co se musí nést s sebou celou dobu závodu. Běžné vybavení nebo lepší výbavu z dob jiných závodů už sice mám, ale pokupě na TDS to je pěkná hromada. Jak se to dá naskládat do 12litrového Salomon batohu, kterým disponuje celá řada běžců, amatérů? Blbě. Ale dá.

V první řadě musím zmínit toaleťák. Je to doporučená výbava – ne povinná, ale pokud nechcete dát Kilianovi motivaci formou traťového rekordu, tak lze očekávat, že je zde šance, že to na vás přijde během závodu. Je to opomíjené téma, příručka UTMB to zmiňuje až na konci, ale upřimně – k čemu vám je super bunda, když čapíte na hřeběni a kolem vás jsou jen haldy ostrého kamení?

Batoh. Batoh je nejdůležitější věc ze všeho. Musí být dostatečně prostorný, ale zase ne moc, aby někde nehopsal nebo nedával prostor brát zbytečně moc věcí. Ideálně měkký, koncipovaný jako vesta anebo s těžištěm kolem pasu. Co mohu doporučit jsou značky Salomon, Ultimate Direction a v ČR ne moc dostupná značka Raidlight, který je asi nejvychytanější, co se všelijakých kapsiček týká a vychází ze zmiňovaných nejvýhodněji.

Hydratační systém. Hydrovak vs. bidony. Toť otázka. Doposud jsem jel zásadně na hydrovaky, ale už na Lysé hoře mě to mírně míchlo. Pro naplnění musí vesta z ramen, rozepnout, rozdělat vak, nechat naplnit, zadělat, zpět na záda. Přitom máte v ideálním případě mokré pouze ruce, ale spíš i kus batohu. Plnění z horských bystřin je už kus kumštu. Proti tomu bidon? Přibíhám a už jej mám v ruce otevřený. Lupnu tam vodu, druhej to samé, šoupnu do kapes a mažu dál. Plnění u potoka – otázka sekund. Nemluvě o nemožnosti plné kontroly nad zbytkem vody k dispozici.

Na TDS, pokud je horko nebo jste pomalejší, vám asi 1 litr nestačí mezi občerstv. Litr a půl asi ano, ale spolehněte se na to. Osobně jsem doplňoval kdekoliv to šlo a raději se v pití neomezoval. Ve vaku jsem měl jen trochu vody, co kdyby náhodou. Ve výsledku jsem pil jen z bidonů, kde jeden jsem měl od začátku a sypal do něj iont, druhý na mě čekal v dropbagu s nachystaným regenerem. Ale to jsem už věděl, že půjde do druhé kapsy na prsou.

Oblečení
Bundu chtějí pořadatelé s membránou. Viděl jsem blogy, kde nepustili někoho se zateplenou membránovkou. Doporučuju teda opravdu čistou membránu nebo ekvivalent, s min10 000mm vodního sloupce a podobnou hodnotou propustnosti vodních par. Sám jsem měl Adidasku s climashieldem nebo co to mají za technologii – 10000/10000. 10k je minimum. Nejde o to, že byste byli vystaveni tak brutálnímu dešti, ale stačí sebou někde plesknout, batoh aby tlačil na mokré místo apod.a průsak je na světě. Osobně jsem bundu využil jen proti prudkému větru a pro uzavření tepla u těla, kdy jsem stáhl krk, rukávy, pas a bylo dobře. Bunda musí mít kapucu. Co se nákupu bundy na místě týká, tak Salomon má slevy 15% na místě pro závodníky, ale ostatní firmy nejsou po zadu. A kolik do bundy investovat? Pokud již něco, co by bylo akceptovatelné kontrolou máte, není třeba nové bundy. Nejspíš by byla dost drahá a kupovat ji kvůli jednomu závodu? Pokud byste ale opravdu trpěli svrběním rukou v obchodě, dá se pořídit již od 140 Eur až do nějakých 300.

Kalhoty mají být nepromokavé. Ne větruodolné, ale nepromokavé. Hm. Základ stojí přes litr a jsou těžké. Nebo od 2 tis., spíše od 3 tisíc goráče. Náhodně jsem objevil ve výprodeji v Hervisu nějaký pogumovaný Kilimanjara. Prej nepromokavý, ale určitě i neprodyšný. Hm. Naposled se mi produkt od nich rozpadl po dvou dnech nošení. Zkusím. Za 500 to je dobrej pokus a snad to na TDS jen ponosím v batohu. Neponosil, použil a … za mě dobré. Jsou sice těžké, ale mají rozepínání nohavic, pogumovaný vnitřek a dík zipům se do nich dá dostat i s obutou botou. Jedině co, že jsou neskladnější a těžší, než goretexové.

Když jsme u kalhot, organizátoři rovněž chtějí vědět, že máte k dispozici kdykoliv oblečení pokrývající celé nohy (vč.kolen)  – legíny nebo aspoň ¾ kraťasy a kompresní návleky nebo podkolenky, které navazují na tyto kraťasy.

Osobně jsem měl 3/4kompresky od Salomonu a CEP kompresní návleky na lýtka. CEPy gut, Salomony … no jako, jsou to Mka a sjíží mí trochu dolů. Asi nejsem Kilian nebo někdo, podle koho je dělaný střih. Prostě mi nepřijde normální, když mám rozkrok kalhot 10cm pod mým rozkrokem, byť mi vnitřní spodky sedí dobře. U takovýchhle kalhot prostě musí sedět rozkrok v rozkroku a „tohle se dneska nosí“ u ultratrailu neplatí. Skejťácký styl ala rozkrok u kolen není s během kompatibilní. Na startu jsem ale zkonstatoval, že nejsem sám s tímto problémem. Všichni, co měli stejné kalhoty, jak já, měli více, či méně podobný problém.

Co to v reálu znamená? To je celkem jasné – dříve nebo později rozedřená stehna – tu část, která se tře o sebe a není pokrytá kalhotami. Z tohoto důvodu doporučuju tenké úplé boxerky nebo jiné kompresní šortky – třeba Skins jsou dobré. Ale pak trochu překáží vnitřní spodky v Salomonech.

A proč jsem si teda tyhle kaťata bral? Easy – jiné nemám a už vím, co mě kdy bude pálit, takže jsem mazal a mazal a mazal …

Ponožky – tak tohle je dost individuální téma. Někdo předchází rozedřeným prstům pětiprstými ponožkami, někdo klasickýma a maže kudy chodí, někdo oblepuje každý prst tejpem.

A co já? Já jsem zmrzlík, tak jsem se nasoukal do ponožek z merino vlny. Super věc. Projdete vodou, naberete si jí plný boty a … merino hřeje dál. Jen párkrát ždímnete a voda je venku. ALE. Po 50km jsem cítíl, že mě tlačí paty – klasické otlaky, co znám z jiných dlouhých závodů. Je to divné, protože na předchozích dvou horských ultra se mi to nestalo, tak jsem přemýšlel proč. 

Bylo to jasné – na závodech dřív jsem se nebál zimy a měl jsem na sobě kompresní Compressport Trail ponožky. Ve Svatém Mořici šly ponožky „s bradavicema“ na nohy. Musím říct, že super lahoda. Od tohoto okamžiku žádní bolest nebo únava chodidel. Prostě lábuž. Ostatně měla tyhle ponožky celkem velká řada běžců. Zima mi v nich také nebyla, ale to připisuji návlekům Inov8, kterýma jsem chránil boty proti zapadlým nečistotám a kamínkům. Tyhle návleky jsou mj.jako další vrstva a celkem dobře zateplují. To se hodí v noci, kdy je na vrcholcích o poznání chladněji.

Boty

Před rokem jsem si plánoval, jak si vezmu na podobné závody Salomon S-Lab 5 XT anebo S-Lab 5 Softground. Bohužel S-Lab 5 XT se prodřely zevnitř na patě hned první závod, co jsem v nich běžel. Oproti tomu softgroundy mají dnes již přes 800km a prodřené nejsou. Problém je, že ona díra z vnitřní strany mi dělá puchýř a to poměrně brzy v závodě (cca 3-5km). Takže Salámy padly, kor s jejich pomalu obecně se šířící reputací bot, co se rychle prodřou nebo protrhnou. No neva – stejně mě z nich bolelo po 80km závodu přední část chodidla, jak byly tvrdé. Ale abych nekřivdil – perfektne držej v kamenitém terénu a je v nich velmi jistý došlap.

Co budu psát. Nakonec jsem pořídil jedinou dostupnou botu, ze kterých jsem vybíral – Brooks Cascadia 9. Další alternativy byly Inov-8 Race Ultra 290 a La Sportiva Ultra Raptor. Inov-8 vychází asi cenově nejlépe a budou velmi dobré, ale bohužel měly přijít do CZ na trh teprve 2 týdny před TDS, ale já chtěl boty odzkoušet i na jiných závodech. La Sportivy sedí výborně a podle všeho s jejich koupí neuděláte chybu. Koneckonců – v závodním poli jich bylo požehnaně.

Brooksů bylo také mraky ve startovním poli a já je navíc sehnal o 1100 korun levněji, než asi v jediném obchodě, co je v ČR oficiálně prodává.

Co budu psát – podešev má gelovou část po celé délce, takže jsou měkké a příjemné i po 10ti hodinách pochodu. Nemám z nich žádné otlaky a kupodivu ani puchýře a to jsem v nich odběhl 3 ultra. Jediné nevýhody – nejsou tak jisté, jako Salomony. A pak také – jsou to prostě objemovky, tudíž jsou trochu pomalejší. Ale zase, jestli chcete rychlost, kupte si nějaké šlupky ala Salomon S-Lab Sense Ultra a můžete začít vyhrávat.

Malá rada – pokud jdete závod, na kterém vám FAKT záleží, přibalte si i náhradní tkaničky. To je asi jediná věc, co vám z výbavy nepůjde nahradit ničím jiným nebo ani zalepit tejpem.

Vršek

Běžet se dá prakticky v čemkoliv. Jediná podmínka od organizátora je mít s sebou nebavlněnou vrstvu s dlouhým rukávem o určité gramáži, případně pak triko s krátkým rukávem a větrovku (neeliminuje nutnost mít s sebou goretexku). Toto jsem ale upřímně moc neřešil, protože jsem zmrzlík a tak jsem od začátku běžel v merinu s krátkým rukávem a na tom merino s dlouhým. Do dropbagu jsem dal podobnou kombinaci, ale suchou, což dost pomohlo. Teplo bylo pořád.

Jediná nevýhoda je, což je asi problém čehokoliv v horách asi – pod bundou se pěkně spotíte a když pak bundu sundáte, máte vše mokré, stačí jeden chladný poryv větru a nachlazení je na cestě. Nicméně jsem to v merinu přežil od začátku do konce v celkem dobrém tepelném komfortu, jak v noci, tak přes den, kdy byl místy docela pařák.

Hlava

Na hlavu jsem měl s sebou 2 klasické „rukávy“ a jeden Buff rukáv z coolmaxu a s neoprénovým kšiltem. Jeden rukáv jsem měl skoro pořád kolem krku – chytá pot, když je potřeba, natáhnete jej přes pusu, když fučí fakt ledový  vichr a také chrání mokrý zatylek před ofukem. Na večer jsem měl zateplenou čepici, ve které běhám v zimě. Docela se hodí, protože „noci jsou chladné“. J Teplá pokrývka hlavy je v předepsané výbavě.

Rukavice

Mám celkem super fleesky. Mám je asi od roku 2001. Ale klube se z nich prst. Teda – on je z nich už asi 2 roky venku, ale doteď mi na něj nebyla velká zima. Rozhodl jsem se dát na rady a na expu před závodem pořídit u stánku levné UTMB rukavice. Za 5 éček koupíte nepromokavé rukavice, které jsou STEJNÉ, jako žluté gumové rukavice paní uklízečky ze školní jídelny. Pokud chcete ušetřit, kupte si je v drogérii. Pokud chcete doma uklízet stylově v gumovejch rukavicích s logem UTMB, kupte si je za 5E na expu. K nim jsem přikoupil za 10E takové textilní rukavice, namísto těch mých děravých. Jako – velikost univerzální, zateplení také nic moc, ale účel splnily. Logo UTMB tam je taky.

Alternativně lze koupit goretex přebal na rukavice za 30E a za dalších 30-40E rukavice od North Face s reflexními prvky. Volba je asi jasná, že?

Dropbag

Pro jistotu jsem do dropbagu nahodil Salomoní boty se softground podrážkou – sice by mě to bolelo, ale stát se může cokoliv.

Dále pak externí battery pack – nabíječku s USB výstupem. A kabely na hodinky a hlavně mobil. Z jakéhokoliv důvodu nefunkční mobil je důvodem k diskvalifikaci. Vybitý mobil pak k absolutně zbytečné diskvalifikaci.

Bidon s připravenou dávkou povzbuzovače – v mém případě regener nápoje od Penco. Dolít vodu, protřepat, nemíchat a jste nafičení na další trasu.

Náhradní suché svršky, náhradné suché ponožky, gely a výživu na další část závodu. Bagetu, ideálně, kterou znáte. Kdybyste měli zkažený žaludek, min.zde jej napravíte známým jídlem.

Další obinadlo – pro jistotu, další vazelínu a asi cokoliv, s čím si nejste jisti, zda byste upotřebili. Zpět to lze poslat vždy.

Výživa

Co jsem snědl během závodu? Asi 9 tub Penco gelů. Pod to jsem ukusoval housku se šunkou v druhé půlce závodu a v první jen jedl vývar s nudlema. Dobrá rada, kterou jsem dostal těsně před závodem  a je FAKT DOBRÁ. Namačkat si ty gely do bidonu s trochou vody. U mě to je škoda bidonu – potřebuju pít, ale měl jsem 250ml soft flašku od Salomonu, do které se vejde 5 tub Penco gelů. Mezi každý gel nasypat obsah jedné solné tablety, ať to není jak cumel a životabudič je na světě. Jediná nevýhoda – nenoste toto v kapse exponované na větru – ztuhne to a nejde to protlačit pak přes pítko soft flašky. Musíte odšroubovat a nacucnout.

Ale je to dost dobré musím říct, protože to dodá energii, když je třeba a hlavně nemusíte myslet na přísun minerálů, protože je máte vysypané v energetickém gelu.

Dost dobré jsou pak také tablety iontového nápoje ISOSTAR, které můžete házet do jednoho bidonu s pitím. Nešumí a pěkně se rozpustí. Do druhého bidonu je dobrá jen voda, případně voda s trochou vymačkaného citronu – vitamíny jsou dobré vždy. Průběžným doléváním z potoků mix ředíte, ale pořád chutná výborně.

Na 60.km jsem tam poslal jedno pivo (necelé) po vertikal kilometru. Žaludek zabublal blahem a bylo super. Později jsem litoval, že jsem to nedožahl celé a nechal tam pro další souputníky.

Dobré je mít s sebou nějakou tyčinku, co leze dobře do žaludku a nevysuší pusu. Měl jsem s sebou Snickers, ale ta, když zmrzne, … no uvidíte sami. Energii, co získáte, věnujete jejímu rozkousání. Pak klasickou řeckou mandlovou pochoutku v medu koupenou v Lídlu. To docela šlo. Ulomit a kousat. Ono gely nejde pořád sypat, kor do prázdného žaludku.

Na občerstveních jsem tlačil jen bagetu, salám, hrozinky a polívku. Pak pepsinu a čaj, kde byl k mání. Sýrům jsem se vyhýbal – neznám je a podle zkušeností jednoho ultraběžce- s nimi neměl dobré zkušenosti. V závodě toto tedy rozhodně netestuji. Opět –záleží individuálně na každém. Někdo nesnáší salámy. J

Z povinné výbavy jsem měl ještě silikonový kelímek na 1,5dcl. Je to nutnost, ale ideální by byl klasický plasťák, co mají děcka ve školce. Do 1,5dcl se toho moc nevejde a při dlouhém závodě to chce na občerstv.pořádný korbel pití.
 

Čelovka

Zvolil jsem klasicky to nej, co mám doma – Petzl NAO. V týden závodu se objevila na pultech New NAO, která má lepší parametry, ale sám si vystačím se starším modelem s upraveným reaktivním programem s dobou svícení cca 16 hodin. Jako záložku jsem ukradl fialovou Petzl Tikka2 dceři, kterou jsem koupil asi za 200 z výprodeje na aukru. Výhoda je, že se do obou dajíá dát AAA baterie, takže náhradní baterie jsem měl jen v provedení jednoho setu. NAO vydržela s přehledem a nebylo třeba nic měnit, upravovat za pochodu.

Hodinky/GPS

Asi nejméně podstatnou částí výbavy jsou pro tento závod hodinky s GPS, případně navigace. Milovníkům objektivních testů mohu slíbit, že se k tomuhle dostanu během následujících 10ti dnů, neb jsem s sebou měl jak Garmin Fenix2, tak Suunto Ambit 2. Oboje vydržely celou dobu s GPSkou. Nicméně přežijete bez problémů i bez hodin a co mohu potvrdit je, že celkem dobře se dá orientovat dle hodinek s barometrem – například Suunto T6c nebo T6d.

 

Hole

Byl jsem upozorněn od známého, že nemám zmínku o holích. No a fakt, že nemám. Člověk to táhne 120km v rukou a ... pak mu to ani nepřijde při jmenování výbavy.

Takže - máte možnost tohle celé dát s holemi, anebo bez. Bohužel (a zcela logicky), nelze hole podle regulí ani nikde převzít, ani nikde odevzdat. Navíc, v dropbagu je zákaz hole převážet obecně, takže logicky je nelze v půlce ani převzít ze svého balíčku, ani je odložit.

 

Na závod jsem měl půjčené Leki Micro Magic. Přímo na ně napíšu ještě recenzi zde, ale proč jsem volil tyto hole? Mám teleskopické, trojdílné Fizany, nicméně ... to není úplně to pravé ořechové. Teleskopy prostě nejdou rychle složit a rozložit - aspoň ne ty mé a za druhé, se nám je doma podařilo rozbít, takže jedna hůl už není trojdílná, ale dvojdílná, bo nejde složit (povolit) jeden spoj.

 

Micro Magic jsou trojdílné skládací hole s pevnou délkou po složení a nacvakávacími rukavičkami.

 

Pokud zrovna nekulháte a nepotřebujete hole po celou dobu závodu, naprosto skvěle se s těmito pracuje. Složené jsou během cca 5ti sekund, rozložení pak trvá o něco méně. Díky jejich velikosti ve složeném stavu, je jejich těžiště víc v ruce, takže hole nerozhazují běžecký styl tolik, jako delší teleskopy, byť složené. Je prava, že tyhle Leki hole jsou hodně drahé, dokonce víc, než karbonové Black Diamondy, ale za zapůjčení jsem rád. Jediná nevýhoda je, že když se někde seknou (mezi kameny, houští), tahem ven mohou vyskočit zacvakávací díly. Anebo ne, ale určitě se o to pokusí. Mně se to nestalo, ale sem tam povyskočily.

 

Výhodou z-holí obecně je to, že když se dostanete do bahna nebo prašného prostředí, systém skládání se tím nezablokuje anebo lze rychle očistit. Zatímco, kdy zatvrdne bahno nebo jemný písek v šroubovacím mechanizmu teleskopů, máte z nich hole s pevnou délkou.

 

Jediné, co mohu k holím obecně doporučit je, že je vhodné si najít nějaký zaručeně rychlý způsob jejich uchycení na batoh nebo jejich nošení, aby nepřekážely. Hledat to při závodě není to nej, jak trávit drahocenný čas a energii.