Když jsem čekal
na Olafa, vzpomínal jsem na všechny ty úžasné reporty ze závodů pející chválu
na krásné trasy a kdy se účastníci trumfovali, kolik olafokilometrů museli
ujít. Olafokilometr je délková míra, kde nelze stanovit přesný převod vůči
kilometru, jelikož olafokilometry se s blížícím se cílem prodlužují.
Olaf je nenápadný
chlapík, který má na svědomí spoluorganizaci různých dálkových pochodů
(závodů), tvorbu trasy Pražské 100 a spolu s dalšími členy organizačních
týmů je odpovědný i za CSUT a CS1000 (Česko-Slovenský pohár v ultra trailu na
100km a Česko-Slovenská Tisícovka). Navíc je to, ačkoliv by to na první pohled
neznalý člověk do něj neřekl, také běžec. Tykací ceremoniál přeskakujeme,
jelikož to tak již mezi běžci prostě je.
Ahoj Olafe, zdravím, díky že sis udělal čas.
Půjdeme na kafe nebo na pivo?
Pivo by bylo lepší, samozřejmě.
Cestou do
nedaleké hospody si povídáme. Jdeme celkem svižným tempem, jak se na správného
dálkoplaza jdoucího na pivo sluší a patří.
Jak jsi začínal s běháním. Četl jsem, že jsi dělal
turistiku už jako malý a ještě jako kluk jsi jel sám na závod
k šluknovskému výběžku, kde jsi skončil s dospělými v první
trojici.
No já mám pořád problémy se zády a jako malý jsem
začínal spíše s turistikou, kde jsem prodlužoval vzdálenosti. Tenkrát byla
jiná doba. Turistika byla v módě a kdo si šel zaběhat, byl spíše považován
za exota. Dnes vidíš v parcích mraky běžců, což je trend poslední doby.
Tenkrát se běhalo a chodilo buď v přírodě nebo na atletickém stadionu. Mé
začátky byly právě v přírodě.
Jasně, o tom jsem slyšel také – prý dokážeš daleko
lepší běžce naštvat, když se například na 5 Beskydských Vrcholech objevíš před
nimi na 3.kontrolním stanovišti.
<smích> Jo, asi vím, koho myslíš. Když to je
jednoduché. Jsou závody, kde so volíš trasu a já nerad chodím zbytečně navíc.
Ano, vím, že jsi s mapou velký kamarád. Na
své akce dokonce děláš ručně malované itineráře.
Mám dobré základy z turistických akcí. Umět
číst v mapě je základ, ikdyž na poslední Pražské 100 jsme se snažili dát
dobré značení – vloni nám tu pár lidí bloudilo.A kreslené itineráře jsou
součástí dálkových pochodů. Někdy je to lepší, než GPSka. Jsou zde zakresleny
významné body a jejich křížení. Na GPS prostě jdeš podle čáry, ale i tak se už
stalo, že na Brtnickách ledopádech lidi šli špatnou trasu právě díky GPS.
No P100 byla značena luxusně. Sám nosím mapu
v batohu jen pro dobrý pocit, ale P100 se povedla – všechna čest.
V noci vám značky zářily jak odrazky na dálnici.
Jsem rád, že se líbilo. Byla spousta pěkných
ohlasů a já jsem za to rád. Trasy stavím primárně pro lidi, po krásných
místech, aby se bylo na tý dlouhý štrece na co dívat.
Uvažuješ vlastně o nějakých omezeních nebo změnách
na závodech CSUT?
No oni to jsou dálkové pochody, ale samozřejmě se
na nich běhalo již dávno. Změny asi ne. Nechtěl bych to komercializovat, ale
s rostoucím počtem účastníků samozřejmě roste organizační náročnost,
potřeba lepší vybavenosti občerstvovaček a tak dál. No a omezení u lidí? Ani
ne, zatím to zvládáme a ono se to protřídí samo už při přihlašování – přeci jen
ne každý si dnes troufne na 100km a více akci. A pokud ano, tak se to většinou
protřídí díky předpovědi počasí ještě před startem.
Ano – 2012 ukrutné mrazy, 2011 kvanta sněhu, 2013
orkán a sněžení. S počasím to máš opravdu promyšlené (smích).
No je to extrémní akce se vším všudy. Po loňské
zkušenosti jsme dali aspoň doporučení na to, co si přibalit za oblečení, ale
nechci to dávat jako nutnou výbavu. Lidi mohou skončit kdekoliv, po cestě je
civilizace, autobusy. Určitá rizika tam samozřejmě jsou, ale to k tomu
patří. Je
to přeci jen pochod přes 100km a navíc v zimě. Je jasné, že se lidi
nemohou obléct jako na 10km závod v létě s plným zajištěním
občerstvovaček podél trasy. My tu samozřejmě občerstvení máme – je tam vše, co
sportovec na dlouhý trati potřebuje, ikdyž na ledopádech jsme měli stížnost,
proč není vegetariánská strava k dispozici.
.JPG)
Hm, to si zase někdo četl Jez a běhej, že? Jak se
díváš na tyhle věci? Popularizovat něco a ostatní to vezmou jako mustr pro
úspěch?
Nesouhlasím s tím, že by to měl být mustr.
Každý jsme nějaký a každý potřebuje něco jiného. Jako Scott Jurek tady běhá
opravdu jen pár vyvolených a ten zbytek … nevím. Každý by si měl vybrat to, co
mu vyhovuje a přizpůsobit to svým možnostem. Myslím, že kus salámu, chleba a
sýr na občerstvovačce ultra závodu je to nejlepší pro tělo, z šeho větsina
lidí může vybrat. Na žaludek to není nic hrozného, max.to doplnit vývarem. Beru
to tak, že se nikdy nedá zavděčit všem, to je jasné.
Jak se ti vlastně líbí rostoucí oblíbenost běhů
v přírodě?
Jsem jedině rád. Tam už lidé vidí, o co dlouho
přicházeli. Snažím se vést trasu těmi nejhezčími místy v oblasti. Náročnou,
ale krásnou. A to, že lidé začínají více inklinovat k podobným akcím mě
jedině těší. Zatím nejsme masovka, ale trend pořtu účastníků jasně dává najevo,
že se toto lidem líbí.
Dorážíme do
hospody a dáváme si po jednom velkém pivu. Olaf se začíná rozpovídávat.
Jak vlastně vnímáš komerční seriály městských
běhů? Ty, turista a milvník přírody?
Jsou potřeba. Je to úžasný podnik, který přuvádí
lidi k běhání. Je to sice komerce, ale zase ta organizační náročnost, kor
ve městech, je prostě extrémní. Mají to zmáklé a když se to lidem líbí, tak
proč ne? Aspoň je vidět, jak se běžecká komunita rozrůstá. Osobně si ale rád
zajdu na nějaký ten výlet. Už moc neběhám.
Ano, zmiňovals vlastně, že kdybys byl mladší, šel
bys na některou část UTMB.
Ano, ale zdravotní problémy mi to teď nedovolují a
ikdybych se zbláznil, nenajde se žádný blázen, co mi dá lékařské potvrzení,
které je třeba ke startu.
Lidé by si měli plnit sny, ne?
Možná, uvidím.
No je mi jasné, že to nepůjdeš na bednu, ale i tak
– já tam také nejedu vyhrát.
Na bednu ne a … přeci jen, v ČR a okolí je
spousta tak krásných podniků, že na tu Francii stejně není moc času. Kterou
trasu z Mont Blancu jdeš?
TDS – chtěl jsem mít jistotu, že mě vyberou. Vloni
to byla jediná trasa, kteoru nelosovali.
Hm, to není moc běhatelné. Spíš technické úseky.
Ano, pár lidí už to říkalo, bude to těžké.
Technické úseky mi vyhovují a beru to spíš jako intenzivní dovolenou.
Jak to máš vlastně s tréningy ty? Běháš
ještě?
No moc ne. Je spousta práce, dělám i víkendy, tak
jsem rád, že mohu chodit podniky o víkendech, kdy vyjde volno. To, co pořádám,
na to si musím občas vzít i dovolenou na značení trati. Už toho moc nenaběhám.
Spíš chodím.
Jaké jsou tvé odhady na budoucnost dálkových
pochodů a P100 konkrétně?
No za nějaký čas to asi přestaneme organizačně
sami zvládat, bude třeba víc lidí. Zatím to jde díky podpoře dobrovolníků.
Myslím, že ještě rok, dva, se to zvládnout dá, ale pokud poroste zájem, bude to
těžší.