Vloni jsem si dal podruhé maraton v Pze (PIM) a ... měsíc před ním jsem si natrhl achilovku na levé noze. Zjistil jsem to až po maratonu, který jsem musel na 30.km vzdát, protože jsem musel uznat, že 12km opravdu po jedné nedoskáču.
Nějaký ten klid a pak silácké návraty na předchozí úroveň ... no zkraťme to - koupil jsem registraci za sedmikilčo na reparát. Chtěl jsem jít na 3:30. Ale ... zadařilo se a na B7 jsem si vydělal body na závody UTMB. Mazácky jsem zvolil TDS, na který se nelosovalo v 2013 a stejně tak i pro 2014. A bylo jasno. 2014 budou primárně traily, abych něco nastoupal a naklesal, ať se pepík z Prahy nemusí stydět v těch Alpách.
A co to má společného s PIM Maratonem? Týden před PIM jsem si dal Peruna, kde jsem se učil poprvé s hůlkama. No a co se nedělá před maratonem? Přeci se neběhá jiný maraton. :-) Kam se hrabu na Bezďu, kterej to dal také a ještě ke všemu v sobotu před PIMem dal Horskou Výzvu half s prckem v krosně, pak se vrátil do Phy a druhý den jsme se šli společensky pobavit na maraton.
Potkali jsme se před zázemím s Bezďou i Martinem, se kterým hraju squash ligu. Bezďa řekl, že ho sveze aspoň na půlku na čas 3:45 a pak se uvidí. Vidělo se tak, že jsme s Bezďou kecali jako by nic, tlemili se a na cca 10.-11. km jsme zpomalovali, ať nás Martin dožene. Pak jsme pozastavili a Martin nás dostal skoro hned.
takhle se má běhat
Na půlku jsme to už metli spolu, kecali dál, potkávali lidi, známé, halekali na sebe navzájem. Na 16.km nás cvakla Denisa, až jsem se zapomněl napít životabudiče, který mi celou dobu trpělivě nosila (čaj s medem a citronem). Pak po nábřeží do Podolí, kde nás stihla sprška. Bezďa si hodil sprint za rodinou a děckama, aby se s nima pobavil. Za kiláček mě zase měl a začli probírat, kdy do toho jako začnem šlapat.
km 16
Cestou zpět z Podolí Deni přehopkala na druhý chodník, kde jsem si už pro flašku hrábl. Med zapracoval a zase to běželo lépe.
Pak přišel můj neoblíbený Smíchov. Všichni nemají rádi Libeň, ja Smíchov. Je to dlouhá rovina, směrem tam trochu do kopce, zpět naopak :-), ale hlavně - je vidět sakra daleko .. a je vidět i běžce naproti, kteří tu proklatou otočku mají za sebou. Faaaakt neee.
Jako každý rok, ochotný personál jedné fajné restošky u hlavní ulice nabízí bublinky. Letos prosecco. Malý kalíšek na konverzační klus nemůže uškodit. Uskrl jsem půlku, křikl na Bezďu a on tu druhou. Pak se zeptal: "Co to bylo?" "Prosecco" "Nealko?" "Ne, alko" "To jako fakt" "jasně" "neeee, fakt? To bylo nealko, ne?" "Ne, bylo to alko, ale klidně věř tomu nealku." "No ty vole, mě ztuhnou nohy!" "Věř, že to bylo nealko" "Mě už tuhnou".
Tak teď by se hodila veřejná omluva Bezďovi - nevěděl jsem to a ... asi by zaběhl i po těch 2 horskejch maratonech lepší čas, než dal.
Deni opět stíhala krásně přeběhnout Palačák a číhat s foťákem a čajem na 30.km. Čaj se opět hodil - zchladil aspoň hlavu rozlícenou nad povrchem závodu.
km 30
No pak už jsme jen trochu špačkovali na asfalt, kočičí hlavy a tak .. já jsem viděl, že tempo trochu klesá (moje) ... asi to prosecco a hlavně Perun ... od 35.do 38.km jsem se Bezdi držel a žral jsem na co jsem přišel. Pomáhalo to, ale pustil jsem Bezďu dopředu, ať mu to utrpení neprodlužuju (oba nás bolely plosky). Držel jsem se chvilku za ním - pořád nadohled. Po 41.km a Ťěšnovským tunelu už byl kopeček, ten jsem srabácky vyšel svižným krokem, ale pak zase klusík dál. To už nějak urvu. Pařížská a nohy začly zrychlovat.
Reálný čas 3:43:něco ... no ... lepší, než drátem do oka, horší, než jsem čekal, ale co jsem mohl čekat po Perunovi? Gut, jsem rád. Když jsem přešel do chůze, ozvaly se obouchané paty. S těma achilovkama mám prostě problém a asfalt a kočičí hlavy nejsou nejlepší parťáci, co si lze vybrat na běh. Ale bylo fajn. Cestou do zázemí jsem viděl nějakého běžce v křečích, jak ho další dva a záchranář s křeslem natahovali, zachraňovali, ikdyž mu to tak asi nepřišlo. Řval bolestí na celé Příkopy. Ufff ... uvažuju, jestli má cenu se takhle zrakvit a jsem rád, že jsem si zaběhl na pohodu. Rakvit se budu, až poběžím pod 3 hodiny na kvalifikaci Mistrovství ČR. Na to mám ještě času dost a málo uzavřených pojistek.
A co za rok? No až se pustí další vlna registrací se slevou, tak budu asi zase kupovat. Ikdyž to mé paty vidí jinak. A půjdu opět na Perun? Určitě! Takže se zase budu trápit a vymlouvat, proč jsem nešel, jak jsem chtěl.