Cesty každého běžce jsou různé. Začínají na
naprosto odlišných místech, ale jednoho dne se většina těchto cest setká,
protne, pokračuje dále spolu anebo se rozdělí. Jaká je cesta ambiciozního
amatérského rychlíka a pořadatele Jizerského ultratrailu?
Zdeněk je sympatický chlapík původem
z českého středohoří. Usměvavý designér, běžec a – dle svých slov –
obyčejný sportovec, jako každý jiný, který neví, čím by mohl inspirovat jiné.
Opravdu
nevíš o ničem, čím bys inspiroval jiné lidi?
Nevím. Běhám teprve krátce, necelé dva roky, a
nic moc jsem nedosáhl.
Ehm.
Babice – vítězství v kategorii, třetí ve Vlastibořicích, Horská výzva jen
tak naslepo v čase první desítky (navíc bez čelovky), B7 pod 14,5hodiny …
nepřipadá mi to jako průměrné výkony…
<smích > No jak bych to … Babice jsem
běžel v kategorii bosých. Takže takové mezi slepými jednooký králem. Ale
ano, mezi nimi první místo. Vlastibořice – to víš, první ročník, malá
konkurence. Na B7 jsem měl větší ambice, ale 2013 byl rychlý ročník a navíc je
to závod dvojic a to je o něčem jiném. Musíte si pomáhat s parťákem –
jednou táhne on, jednou ty, je tam víc faktorů. No a ta horská výzva <Zdeněk se smál od ucha k uchu>. Jeli
jsme s rodinou na víkendový výlet. V hlavě jsem sice měl myšlenky to
běžet, ale byl to závod dvojic a já byl sám. Nicméně jsem v pátek řekl
ženě, že bych si jí zkusil zaběhnout a ráno že jsem zpátky. A tak jsem šel. Po
domluvě s pořadatelem na neoficiálním startu (bez parťáka to nešlo
oficiálně), jsem se šel projít kolem borců na startu. Po krátkém srovnání mého
hydratačního pásu se dvěmi 2dcl lahvičkami s batohy ostatních, jsem si šel
koupit batoh.
Takže
takový nákup za pět dvanáct?
No spíš ve dvanáct. Vzal jsem jeden
s hydrovakem. Ale byl to cyklobatoh. Nasypal jsem do něj gely, hodil
čelovku, nalil vak po okraj ionťákem a postavil se na start.
Jaké to
bylo … takhle na blind, samotný?
Samotný jsem moc neběžel. Běžel jsem většninou
s někým. Nechal jsem si totiž baterky do čelovky v autě, takže jsem
se vezl s lidmi, co mi svítili na cestu. Ztrácel jsem se, zabíhal si,
popobíhal se závodníky, ale zdálo se mi, že běží pomalu, tak jsem po chvíli
vždy přidal …
... a
zaběhl si …
Ano asi 10km. Byl jsem marnej, ale bylo to
super. Navíc jsem během 25km vypil snad 2 litry toho ionťáku. Tak blbě mi ještě
nebylo. Při dobíhání na občerstvovačku jsem se navíc natáhl a rozedřel si obě
dlaně. Tam mi to zalepil ošetřovatel mejma Compeedama, které mi během 200m
slezly, naplnil jsem hydrovak (ano – opět iontem) a navíc ho špatně zavřel. Za
chvíli jsem měl zádá a zadek od iontu. No super zážitek….
No to
opravdu není následováníhodné, ale čtenáři to určitě ocení úsměvem. Co dál?
Teď se věnuji přípravě svého závodu
v místě, které je mi blízké.
Jizerský
ultratrail? 64km, 2400m+
Ano. Měl by to být závod, který si lidé užijí,
s domácí atmosférou. Závod pro lidi, závod pro fanoušky, pro všechny.
Máš
s JUT nějaký konkrétní plán?
Nemalý plán. Atmosférou bych se chtěl
přiblížit třeba UTMB a jemu podobným. Takový pohodový, usměvavý. Ale zároveň
bych z něj nechtěl udělat masovku. Rád bych jej měl organizačně perfektně
podchycen a dal lidem super zábavu, v místě kde se toho doteď moc neděje.
To je
celkově hodně ambiciozní. A tvé plány na tento rok?
Začínám teď systematičtěji trénovat na
pražskou půlku, pak repete Horské výzvy a s ženou nějaký evropský ultra
závod, ať nasbíráme zkušenosti pro pořádání JUT. Nicméně to je asi vše, co vím
konkrétně. Také musím pracovat a věnovat se rodině. Kdybych chtěl běhat naplno,
už by se to projevovalo deficitem někde jinde. Navíc teď nějak chybí motivace
vyběhnout a tak s tím trochu bojuju.
Co tě
vlastně motivovalo k prvnímu vyběhnutí?
V tomto jsem jako většina ostatních – má
hmotnost.
Měls
nějaký základ ve sportu minulosti? Z čeho dnes čerpáš?
Nic moc vrcholového. Jen fotbal III.B třída. To
spíš základ v práci, co jsem dělal v Německu jako mladej. Nosil jsem
měsíce každý den po městě batoh s 30kg v plakátech a lepidlech,
nachodil po městě mraky kilometrů a lepil a lepil. A tak to šlo dny, týdny a
měsíce dokola. Byl jsem sice střízlík, ale v posilce jsem dával závaží,
jak namakaní bejci kolem. <smích>
Nějaká rychlost pochází i odtud, bych řekl.
Co tě
demotivuje?
Nezdravící běžci. Když chytnu vlka a pak také nekonečné
rovinky té placky, kde běhám. Všechny zajíce už tam znám jménem. Potřebuju
hory.
A
motivace?
Vypadá to, že se budeme doplňovat na závodech
s ženou, která začala běhat minulý rok, takže společně strávený čas
dostane i jiný rozměr. Pak také nějaké dlouhé závody, ale 3 hodiny na tréning
každý den opravdu nemám, takže kluci z SK Babice, ani Dan Orálek se bát
nemusí <smích>.
Děláš i
jiný sport? Uvažovals o něčem?
Rád bych letos zkusil jeden triatlon. Běh,
kolo a plavání jdou u mě ruku v ruce a jsou to sporty, co mám rád. Trochu
tím rozbiju monotónnost běhu. Ale tam je zase otázka problému s časem na
tréning.
Opravdu
na sobě ani teď nevidíš nic inspirativního?
Ne. Jsou i jiní kamarádi, známí, co běhají
lépe, déle, rychleji, pořádají závody. Běhání je pro mě smysluplná činnost.
Inspirovat jiné běžce je fajn, ale jít běhat a umět se za to sám pochválit, už musí
každej sám.
Rungo clanek zde.