Rok se s rokem sešel a po loňském rořníku pečecké 10 jsem prostě neměl chuť. Vloni jsem zde dělal Denče vodiče a stáhli jsme její 10tkový osobák na hodinu, což byl docela skok proti podzimu.
Letos jsem s Pečkama ani nepočítal, jelikož je můj kalendář plný k prasknutí a spíše chci na dlouhé běhy. A tak vypadal i můj předzávodní týden 3 tréningy s celkovou délkou přes 50km v pár dnech před závodem. Říkal jsem si, že se na to asi vykašlu, abych se nezničil kvůli honbě za osobákem. Nicméně v sobotu zasvítílo, děcka na hlídání, tak jo, super, jedem. No hlavně rozhodlo mé zařazení do Rungo týmu, takže toto se již neruší. Bude to zkrátka na pohodu, jen jsem měl stresa, ať to není moc přes 45 minut. A druhý stres kámoši z Rungo týmu se brousí zuby na můj skalp, o který sice přijdu určitě, ale ještě na to nejsem úplně připraven :-)
Pečky byly oproti loňsku totálně vyprodané, což se projevilo větším shlukem lidí před bránou, na kterou jsem tentokrát neviděl. Vloni ano. Stáli jsme na konci chvostu jen pár metrů od čáry, letos bylo o poznání víc lidí, o poznání tepleji a o poznání více očekávání.
Start. Vyrazil jsem. A nebyl bych to já, abych nepřeslechl slova pořadatele "hlavně neběhejte po chodníku!". Novák se zařadil opět na okraj obrubníku a už to metl kolem soupeřů jen, ať je z Peček rychle pryč - na okreskách se to už nejak rozprostře a hlavně mohu zvolnit pro mě smrtelné tempo. Nezvolnil jsem. Tepák jsem nechal pro jistotu doma, abych se nestresoval a ... kupodivu se mi běželo moooc fajn. Tak jsem to tak nechal a říkal si, že uvidím, "až to přijde".
Cestou jsem prohlédl špičku závodu, poznával tváře z fór na behej.com, shlédl nepřehlédnutelný styl "Kanovský", nicméně klobouk dolů. Tenhle člověk je rychlík jak blázen a ví co dělá. A koneckonců. Klidně ať si lidi běhají, jak chtějí, když jim to nedělá problém a směle aspirují na velmi dobré umístění. :-)
Ale zpět. "Nepřišlo to" ani na 5.km a tak jsem cestou zpět (Pečky jsou trať, kde se běží 2x5km tam a zpět, takže defacto vyrovnaná rychlá trať) vyhlížel kolegy z týmu a známé. Po shlédnutí náskoku před nimi jsem si řekl, že je potrápím, ale i tak se mi běželo lehčeji. Vyhlížel jsem fotografy, zkoušel nahodit americké úsměvy, ale nějak jsem se jim nedokázal postavit do záběru.
2km před cílem podpořila opět Denča. Cestou tam stíhala asi 1,2km, zpět podpořila na 8.km a to už jsem věděl, že tempo udržím, ikdyby peristaltika tlačila do poslední zákruty. Oproti očekávání jsem dokonce i zrychlil a nebyl bych to já, kdybych prostě nechtěl na posledních 100m trhnout ty, které jsem byl líný předběhnout posledních 9,9km. Opět snaha na poslední chvíli.
jak říkám - vytlemenej, rozevlátej, na pohodu
Cíl, hodiny ukazují 41:58, vytlemenej odcházím pro perník, pivo, vyhlížím Denču, protože vím, že se do mě pustí i přes super počasí zima. Nevidím ji. V euforii poklábosím s téměř důchodcem, který doběhl asi ve stejném čase. Pěkný. Super pokec, pěkná nálada i atmosféra. Jdu naproti běžcům, potkávám známé. Hledám Denču, stihnu povzbudit mraky lidí, známých i neznámých. Konečně Deni, něco na sebe. Povídáme s kamarády, krásná domácí atmosféry. Tombola letos nic nenadělila, ale to je jedno. Mám osobák. Sedáme do auta a mažem pro děti.
No a za rok? Nevím. Asi zase na poslední chvíli. :-)